Browse By

PROMLUVA Z VELKÉHO PÁTKU (A,B,C) – PŘIJAL NÁŠ OCET A DAROVAL NÁM SVŮJ ŽIVOT

Je dobře, že církev pro Velký pátek vybírá k četbě pašijí hlubokou teologii, která je obsažena právě v evangeliu svatého Jana. Svatý Jan přes všecku tu zrůdnost toho, co Ježíš musel vytrpět, líčí Ježíše jako vítěze. Všimněme si toho! I když zvnějšku to vypadá jako úplné ztroskotání, prohra, neúspěch, Jan představuje Ježíše jako toho, který jde, aby dokonal svoje dílo. Jak ho dokonává?

Jan říká, že potom, když Ježíš věděl, že všechno už je dokonáno, řekl ještě: „Žízním!“ Když Ježíš všechny a všechno odevzdal, když Matku odevzdal Janovi a Jana Matce, když viděl, že se blíží poslední okamžik, tak řekl předposlední větu. Řekl: „Žízním!“ V Janově teologii to zvolání „Žízním“ znamená tu Ježíšovu touhu po spáse každého člověka, Ježíšovu touhu po nás, po naší lásce, po naší odpovědi na tu lásku, se kterou on daroval úplně všechno.

A co je odpovědí na toto zvolání? Ocet. „Stála tam nádoba plná octa. Nasadili tedy na yzop houbu naplněnou octem a podali mu ji k ústům.“ Zatímco víno je symbolem lásky, života, radosti, ocet – to je víno, které se zkazilo, symbol veškeré té nenávisti, zloby a hříchu světa. Houba nasáklá octem – to je symbol každého z nás, kdo tu zlobu a hříšnost nasál. My jsme ti, kdo na Ježíšovu žízeň po nás odpověděli hříchem.

A co udělal Ježíš? Přijal ocet. Pije náš život, který se zkazil. Jak říká P. Vojtěch Kodet: „Tiší svou žízeň po lásce tím, že přijímá zlo každého z nás jako zlo svého milovaného a tím nad ním vítězí. A v té chvíli může už skutečně říct: Je dokonáno.“

A pak je tam ještě jedno velice výmluvné gesto: Ježíš skloní hlavu. Jako by se z toho kříže chtěl sklonit ke každému, pro kterého byl na ten kříž vyzdvižen.

Český překlad Janova evangelia pak říká, že Ježíš skonal. Ale v originálu je doslova: „Předal ducha.“ Poslední gesto Ježíše na této zemi ve chvíli jeho smrti je to, že nám předal ducha – předal svůj život.

Vítěz, který přijal náš ocet a nám dal svůj život. Uvažujme nad tím…