Browse By

4. NEDĚLE POSTNÍ (C) – POSTNÍ KAJÍCÍ MEDITACE PŘED TVÁŘÍ OTCE

Hříšný syn? Nebo milující Otec? Kdo je zde důležitější?
Býváme zvyklí v přípravě na svátost smíření myslet hlavně na sebe a na své hříchy.
Jenže ani my sami ani naše hříchy nejsou tím nejdůležitějším. Nejdůležitější je Bůh, který je dobrý. Otec.

Jsem před Bohem a vím, že jsem hříšný člověk.
Bůh to ví také – lépe než já.
A přece si mne vyvolil – vybral – už před stvořením světa,
aby mne křtem připojil ke Kristu.
Jsem hříšný člověk a jsem současně bratr Ježíše Krista,
a tak mohu všemohoucímu, vyvýšenému Bohu říkat: „Otče“.
A nejen to.
On, Bůh, mi dává ze svého života.
Dal mi víru – tu nesmírně cennou přístupovou cestu k pravdě a lásce.
Dal mi alespoň zčásti poznat, kdo je on sám.
Vím o Bohu. Vím o největší a nejpevnější hlubině, na niž stojí můj život.
A vím o Kristu, ve kterém se Boží skutečnost prolomila do našeho života,
do mé lidské skutečnosti.
Bůh mne osobně zasáhl, dotkl se mého života
a to ve mně vyvolalo touhu po něm a lásku.
A Bůh nenechává tuto mou touhu neukojenou.
Celou řadou drobných i velkých událostí se mne dotýká.
Ujišťuje mne, že mu na mně záleží. Počítá se mnou.
Čeká, že ho budu hledat, že s ním budu spolupracovat.
Poznávám, že každá chvíle, ve které si jeho přítomnost uvědomuji, je velkým darem.
Jsem mu vděčný za množství maličkostí i za velké činy pomoci a záchrany.
Mám zdraví – alespoň takové, že mohu přijít na bohoslužbu.
Vidím, slyším, pohybuji se, dovedu se radovat, dovedu mít rád.
Nejsem sám. Dal mi děti, dal mi příbuzné, přátele, životního partnera.
Patřím do církve, mezi ostatní křesťany, oni se za mne modlí…
Vidím, že můj život není nesmyslným pobíháním,
ale že je to přes všechny mé omyly cesta, která vede kupředu, k Božímu království.

Kolikrát jsem si už myslel, že nevím kudy dál, že to už dál nepůjde
– a potom jsem poznal, že Bůh má pro mne cestu.
I cesta kříže je cesta Boží.
A kolikrát jsem si už uvědomil, že jsem na tom před Bohem špatně,
že jsem pro své hříchy hoden odsouzení.
Sám před sebou jsem neobstál, sám sobě jsem byl nesnesitelný – a Bůh?
Ten mi nabídl odpuštění.
Ukázal mi na umučeném Kristu, jak neuvěřitelně silně o mne stojí.
Až toto – svého Syna v bolesti – byl ochoten dát, jen aby mne získal.
Když nás chtěl mít svaté a neposkvrněné, nedřel z nás do krve naše hříchy,
ale nechal k smrti poranit svého Syna, abychom byli jeho ranami uzdraveni.
Nesmírnou hodnotu Kristova utrpení dal Bůh za nás, aby si nás získal.
Jsem Bohem milován – může být něco úžasnějšího?
A Bůh mne provází všude.
Dává mi své slovo ve slovech Písma.
Dává mi možnost i schopnost kdykoliv a kdekoliv s ním mluvit v modlitbě.
Tělo svého Syna mi dává za pokrm.
A svou blízkostí mne stále ujišťuje: Jsem s tebou, neboj se,
i když tvůj život vypadá jinak, než sis představoval.
Proto chci, Bože, hledat tvé cesty, jít Kristovou cestou za tebou.
Pomoz mi, abych se obrátil k tobě.

Bože, tvá láska je bez vad a nedostatků. Naše odpověď na tvou lásku je ubohá.
Tvůj Syn nám ukázal, jak lidským životem plně odpovědět na tvou dobrotu.
Vyzval nás k následování. Ukázal nám, kudy vede cesta životem k tobě.
Vyznáváme, že často po této cestě nejdeme.
Vyznáváme, že se často tvému Synu nechceme podobat.
On hledat tvou vůli – my prosazujeme svou.
On chtěl tobě sloužit – my chceme, aby sloužil našim požadavkům a přáním.
On věděl, že má vše od tebe – my ti neděkujeme za mnohé dary.
On tě miloval i v opuštěnosti kříže – nám se láska k tobě v obtížích a v utrpení ztrácí.
On, ač Syn, se nepřestával modlit – my si myslíme, že se bez dobré modlitby můžeme obejít.
On se vydal za nás a dal se nám za pokrm – my chodíme často okolo svátosti smíření i okolo eucharistie s ostychem, ale bez touhy. Nepřijímáme tvé dary nebo je přijímáme bez hlubšího porozumění.
On se sám sebe zřekl – my myslíme víc na sebe než na tebe a na bližní.
On dal v sázku svůj život i své dílo – my se neodvážíme rizika v mnohem menších věcech.
On plně přijal úkoly svého života – my se snažíme vyvléci z nepříjemných povinností a svalit je na druhé.
On byl pravdivý, i když mu to vyneslo odsouzení – my se skrýváme za přetvářku a nepravdu, abychom si ulehčili život.
On miloval všechny lidi, i když byl přibit na kříž – my si lidi vybíráme a milujeme jen ty sympatické.
On všechno dal – my si chceme mnoho věcí i vztahů sobecky podržet.
On přijal úplné ponížení – my nesnášíme drobná pokoření a chceme se spíš vyvyšovat.
On byl dobrý a nesoudil – my jsme hříšní a soudíme své bližní.

Bože, ty nás znáš. Ty víš, co tíží naše svědomí.
Víš i o věcech, které jsou zlé a které my na sobě nevidíme.
Znáš všechna naše selhání. Přijmi naše prosby o smilování, které ti přednášíme. A nedej nám zapomenout, že jsi Otec, ke kterému se můžeme vrátit…