Máme dnes svátek Ježíšova křtu, tak můžeme uvažovat i nad svým vlastním křtem. K čemu nám to bylo? K čemu nám to je? Pokusím se to přiblížit něčím, co se křtem na první pohled vůbec nesouvisí, a přece pak zjistíme, že souvislost tady je, a že je velmi významná.

Mám tady dneska takovou zvláštní záložku. Je to lístek z takové legrácky, která se jmenuje „zápisník pro milionáře“. Je to takový bloček, kde každý lístek má na jedné straně napodobeninu pětitisícové bankovky a na druhé straně jsou řádky pro psaní poznámek. Zápisník pro milionáře. Máš velkou bankovku. Dokonce rozměry je větší, než ta skutečná. Je na ní uvedená velká nominální hodnota. Ale platná není. Sečteno, podtrženo nemáš nic, akorát ten lístek na poznámky.

Když vytáhnu skutečnou, platnou bankovku, v čem se liší od té neplatné, nepravé? Má nějaké ochranné prvky. Jedním z nich je tzv. vodoznak. Na první pohled vidět není. Ale když se podíváme proti světlu, tak na bílé ploše pod číslem, které udává hodnotu bankovky, najdeme skrytý obrázek. Vodoznak je jakýmsi poznávacím znamením, že ta bankovka není falešná, že je pravá, a že má hodnotu. To, co je natištěno na povrchu, to se dá napodobit – třeba okopírovat na barevné kopírce. Ale vodoznak se napodobit ani okopírovat nedá. Ten tam buď je, a pak je bankovka pravá a má hodnotu, třeba i hodně velkou, anebo tam není, a pak máš v ruce jenom kousek papíru na poznámky.

My dneska myslíme na svůj křest. Jsme křtěni vodou a Duchem Svatým. Do duše se nám ve křtu také vtiskuje na první pohled neviditelné a nesmazatelné znamení křesťana. Můžeme říct, že to je náš vodoznak. Na první pohled vidět není. Když vedle sebe postavíš pokřtěného a nepokřtěného člověka, nepoznáš rozdíl. Vypadají stejně. Ale v tom tajemném Božím světle Bůh vidí a my tušíme – a jednou v tom tajemném Božím světle i my v plnosti uvidíme – tu hodnotu, jaká nám křtem byla dána – hodnotu Božího dětství.

Mohli bychom tuto hodnotu nahlížet zase z různých stran. Pro dnešek jenom jeden pohled. Tak jako mezi manžely je obrovskou hodnotou jejich věrnost, a tím nemyslím jenom tu věrnost, jejímž opakem je nevěra! Ale myslím tu věrnost tomu, co si slibují v den svatby, když říkají: Já ti „slibuji, že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti“. Ta věrnost tomu druhému, i když se mu nedaří, i když jde od neúspěchu k neúspěchu, od nemoci k nemoci, od bolesti k bolesti – to je tak fantastická věc! Ale tak Bůh jedná s námi, když jsme pokřtění, když jsme jeho dětmi! Ta věrnost! V dobrém i ve zlém. Bůh nám neslíbil, že v životě nepřijdou těžkosti a bolavé věci, ale je připraven nás těmi bolavými věcmi provést, když o to budeme stát.

Tak s vděčností dneska vzpomeňme na naše rodiče, kteří nás nechali pokřtít, s vděčností vzpomeňme na kněze, který nás pokřtil. A nikdy na to nezapomeňme: Svět to nepozná. Ale v tom tajemném Božím světle je jasně vidět ten vodoznak, to nesmazatelné znamení: Jsem pokřtěný. Jsem Božím dítětem. Mám obrovskou hodnotu. Hodnotu, ke které se Bůh hlásí…