Browse By

PROMLUVA ZE SLAVNOSTI ZJEVENÍ PÁNĚ (A,B,C) – TŘI SVĚTY ANEB HLEDAT ČI NEHLEDAT?

Můžeme říct, že od nepaměti příběh mudrců fascinoval lidovou zbožnost. Mudrci mají svoje pevné místo i v různých těch vyobrazeních Betléma. Ale ta cesta mudrců nebyla proto, abychom měli další figurky v Betlémě. Ta cesta mudrců má pomoci nám k pochopení naší cesty. Cesty hledání nebo nehledání.

Evangelium nám dneska ukazuje tři světy. Svět mudrců, svět krále Heroda a jeho lidí a svět velekněží a učitelů Zákona.

Svět mudrců neboli moudrých lidí ukazuje tu touhu, se kterou hledají Krista. Nejdřív hledají ve vesmíru, vidí hvězdu. Od vesmíru se dostávají k Písmu. Přijdou do Jeruzaléma: Kde je ten narozený král? – Jaký král? – Herodes zavolá velekněze a učitele Zákona a už se dostává ke slovu Písmo svaté: „A ty, Betléme v Judské zemi, nejsi vůbec nejmenší. Z tebe vyjde vládce…“ Od vesmíru k Písmu a od Písma k Ježíšovi. A tam je důležitá věc: Tam klekli, adorovali Krista. Nejde o kolena. Jde o sklonění celé lidské bytosti před Kristem jako Bohem. A pak se vydali zpátky jinou cestou. Ne tou starou. Cesta k Herodovi by znamenala starou cestu, zlou cestu. Oni se vydali jinou cestou, dobrou, cestou mimo zlo.

Když je touha po Kristu, tak je i hledání Krista. A když je hledání, tak je i nacházení. Když člověk přijme Krista jako Boha a skloní před ním svůj život, On změní jeho život. To je moudrost. To je svět mudrců. A zkušenost mnohých lidí dneška, zvlášť konvertitů, kteří Boha objevili nějak později v životě, a kterým Bůh změnil život. A kteří by neměnili!

Je tam v tom evangeliu ale i jiný svět. Je tam svět krále Heroda: Evangelium říká, že Herodes se ulekl a s ním celý Jeruzalém. Oni se ulekli. Oni se cítí ohroženi blízkostí Boha, který vstoupil do lidských dějin. A tak Herodes nemilosrdně drtí všecko, kde Bůh může být. To je i dnes. Mnozí jsou rádi, že nevědí o Kristu, že to nemusí vzít na vědomí, protože tuší, že by museli změnit život. A nemilosrdně drtí všecko, co by Boha jakkoliv mohlo připomínat. Vzpomínku i vnější věci: „Pane faráři, my opravujem domek po babičce. Zůstal tam starý kříž. Nechcete to? Co my s tím? My bychom to stejně hodili do kontejneru!“

A pak je tu ještě svět velekněží a zákoníků. Ti dobře znají Písmo. Z rukávu vysypou, kde se má Mesiáš narodit. Vědí. Dokonce dají důležité informace těm, kdo ho hledají. Ale sami se z místa nehnou. A s Mesiášem se nesetkají. To bývá také. Člověk může znát náboženství, může znát i Bibli. „Pane faráři, vždyť já vím…!“ Ale nemusí se hnout z místa a nemusí se s Kristem setkat. Chybí touha, chybí hledání, chybí nalézání, chybí adorace, chybí sklonění lidské bytosti před Bohem, člověk zůstává na staré cestě. Nesetkal se s Kristem.

To jsou tři světy, které se nějakým způsobem jeden, druhý, nebo třetí dotýkají každého z nás. Jsme postaveni před to veliké rozhodnutí hledat Boha. Hledat nebo nehledat. Mohu mít z Boha strach, mohu herodovsky nemilosrdně drtit všecko, co mi Boha připomíná. Ale Boha stejně nerozdrtím. Nemohu Bohu zastřít sebe. Mohu pouze sobě zastřít Boha. Nebo mohu nehledat a být spokojený sám se sebou. Mohu vědět, ale nehnout se z místa. To mě k Bohu taky nedovede. Anebo mohu Boha hledat a mohu nacházet. A když ho přijmu opravdu jako Boha a skloním před ním svůj život, on můj život bude měnit a bude mi otvírat nové cesty…