A ty, Betléme Efratský… Betlém. Město omilostněné. Město prorokem předpovězené. Město zaslíbené. Město, kde z Hvězdy vyjde Slunce. Tak to zaznívá v rorátní písni. Maria je Hvězda. Z ní vzešlo Slunce. A přesto: Vyvolené, omilostněné město. Betlém. Ve své drtivé většině úplně minul i Hvězdu i Slunce, když před nimi zavřel dveře. Bylo plno. Ale pár obyčejných pastýřů a pár vznešených mudrců, pár lidí, to Slunce přijalo. To Slunce prozářilo jejich životy.

Dveře před Sluncem se zavírají i dnes. Je plno. Proč? Proč se Ježíš dnes posílá pryč? Protože člověk objevil svoje možnosti. Je opojen svými možnostmi. A věda a technika ty možnosti znásobily. A člověk je fascinován. Stále hledí na ty svoje možnosti… Úžasné. Okouzlující. Co byla včera fantazie, dnes je realita.

I o Vánocích. Pro předky fantazie. Science fiction. Hodiny v nákupních centrech. Luxusní zboží. Vánoční trhy. Bohatý stůl. Delikatesy, které staří lidé ani neumí pojmenovat. Lesk ozdob. Vzory dekorací. Podstatně jiné, než papírový Betlém s trochou mechu, které kdysi bývaly na stole. Desítky televizních kanálů. Pravá vánoční atmosféra. Přání v SMS i v PowerPointu.

Nejen věci. I lidé! Naším bohatství jsou přece lidé! Přece jim chceme udělat radost. Jim chceme dát najevo, že nám na nich záleží. Snad dá někdo najevo i nám, že jsme pro ně důležití. Proto probdělé noci. Doháníme, co je třeba. Smejčíme. Uklízíme. Čistíme. Leštíme. Balíme. Zdobíme. A pak to přijde. Štědrý večer. Vůně jehličí. Vůně smaženého kapra. Pohár vína. Večeře. Cukroví. Možná i koledy. Rozbalené dárky. Sklizeno po večeři. Možná i půlnoční… A pak přijde ticho. Ticho! Prázdné nebo pokojné?

Evangelium nám ukazuje setkání dvou žen. Marie a Alžběty. Maria patří k „chudým Izraele“. K těm, o které nikdo nezavadí. Alžběta – stará žena. Z lidského pohledu: chuděry. Setkání tak obyčejné. V horách. V prosté vesnici. Ani v chrámě, ani v synagoze. Ani v záři reflektorů, ani v záběrech televizních kamer. Setkání úplně skryté. Setkání překypující radostí! Ježíš proměňuje setkání těch dvou žen. Jeho prostá přítomnost je zdroj obrovské radosti. Jeho prostá přítomnost je zdroj obrovského požehnání.

Alžběta se ptá: „Jak jsem si zasloužila?“ Nezasloužila! Nikdo z nás si nemůže zasloužit! Nikdo z nás si nemůže zasloužit vstupy Boží do našeho života. Nikdo z nás si nemůže zasloužit radost Ducha Svatého. Nikdo z nás si nemůže zasloužit Boží požehnání. Nikdo z nás si nemůže zasloužit to, aby náš život byl plný Boha. To je nezasloužený Boží dar. Dar pro všechny, kteří Pána s vírou přijmou a dají mu prostor ve svém srdci, ve svém těle i ve svém jednání. O Vánocích i mimo ně…