Jak už jsme si kdysi řekli, slovo „evangelium“ je řeckého původu a v překladu znamená „dobrá, radostná zvěst“. Když pročítáme dnešní úryvek evangelia o konci světa, člověk by o tom mohl zapochybovat: V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje… Člověk by si řekl: „Pěkná radostná zvěst!“ Ale tam není vrchol! Vrchol je o kousek dál: Tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe. Tam je vrchol! To je ten den „D“, ke kterému všechno směřuje. Od Boha jsme vyšli a k Bohu se vracíme. Nejenom my jako jednotlivci, ale i celé lidstvo a celý svět.

Možná tady dnes může zaznít otázka, jestli se těším na ty vrcholné události mého života i na ty vrcholné události světa, jestli se těším na svoji věčnost. Tam je vrchol, tam je cíl! Četl jsem před nedávnem (myslím, že to bylo v Katolickém týdeníku) vzpomínku na nějakého kněze, který kdysi řekl mamince, který truchlila nad zemřelým dítětem: „Poplač si, Panna Maria taky plakala. Ale neplač moc dlouho! Tvoje dítě je u Boha. A věř, že by neměnilo!“ Tak to může být i otázka pro nás: Těším se? To je „lakmusový papírek“ – svědectví o hloubce mé víry a mého vztahu s Ježíšem.

Samozřejmě tady může a má zaznít také otázka: Jak se na svoji věčnost připravuji? Vyprávěl kdysi v semináři náš otec spirituál, jak jeho maminka v době, kdy to ještě nebylo moc zvykem, často a pravidelně chodila ke svatému přijímání. Když se jí syn na to ptal, odpověděla: „Víš, synku, já mám s Bohem prožívat celou věčnost. A na to se musím připravit, abych pak jeho láskou nebyla zaskočena.

Samozřejmě Boží slovo dnešní neděle je i mementem. V prvním čtení zaznívají slova: Probudí se mnozí z těch, kdo spí v prachu země, jedni k věčnému životu, druzí k potupě, k hanbě navěky. Opravdu: Krásný cíl Bůh člověku připravil. Nejen krásný, ale i věčný cíl. Ale stále platí a bude platit to, co napsal kdysi svatý Augustin: Bůh, který tě stvořil bez tebe, nespasí tě bez tebe.

Četl jsem takovou krásnou legendu o tom, jak chudá matka s dítětem v náručí prochází kolem skal. Skála se rozevře, v ní jsou všechny možné poklady světa a ona slyší: „Ber, kolik můžeš. Ale nezapomeň na to nejdůležitější!“ Ona vstoupí do skály, dítě položí na zem, sbírá, co může, odnáší, kolik unese. Skála se zavírá a maminka je šťastná, že chudoba je pryč. V tu chvíli si ale uvědomuje, že ve skále nechala dítě. Marně potom na skálu buší.

Je to jenom legenda. Ale výmluvná. Vystihuje situaci mnohých lidí – užívat si plnými doušky a zapomenout na to nejdůležitější, zapomenout na věčnost.

Tak ať nezapomeneme my. Žádná radost a žádný požitek světa se nevyrovná věčnosti s Ježíšem. Nemohu víc získat a nemohu víc ztratit. I nám nad Božím slovem dnešní neděle zaznívá: Nezapomeň na to nejdůležitější…