Začal bych dnešní naše zamyšlení otázkou: Co si člověk vybaví, když se řekne „misijní neděle“? Možná si vybavíme sbírku na misie – a to není špatně! Nicméně náš papež František na generálním shromáždění Papežských misijních děl v Římě řekl i tato slova: Dobře znáte mé obavy, aby se vaše dílo neomezilo na pouhou finanční dimenzi materiální pomoci, která by z vás učinila agenturu jako mnoho jiných, jakkoli křesťansky inspirovanou.

Toto řekl papež František už vícekrát, že církev se nesmí stát jenom nějakou další nevládní organizací, která má třeba i ušlechtilé úmysly pomáhat druhým. Pomoc potřebným je samozřejmě jedním z pilířů života církve. Nikoliv však pilíř jediný. Papež zdůrazňuje misijní poslání církve – poslání církve hlásat evangelium. Říká, že evangelizace je jediným důvodem existence církve.

Proto také (možná jste to už zachytili) Svatý otec vyhlásil říjen roku 2019 Mimořádným misijním měsícem a vyzývá nás, abychom se se po celý rok na tento misijní měsíc připravovali.

Dnes tedy úvodní zamyšlení na toto téma, ke kterému se budeme během roku častěji vracet.

Začal bych myšlenkou ředitelky Papežských misijních děl brněnské diecéze Jany Zehnalové, která říká tato slova: Příkaz JDĚTE DO CELÉHO SVĚTA si mnozí vykládají ve smyslu odjet do dalekých končin černoušků. Svět však začíná v nejtěsnější blízkosti každého z nás. A já bych šel ještě dál a řekl bych: Svět začíná v nás.

Národním ředitelům Papežských misijních děl řekl papež tato slova: Jádrem poslání misionářů má být úsilí o jejich vlastní svatost. Tam začínají misie: Misie vlastního srdce. Zvěstování evangelia sobě. Přijetí evangelia sebou samým. Teprve pak mohu evangelium dávat dál.

Tak ať nás ještě jednou povzbudí slova papeže Františka, tentokrát z jeho exhortace Evangelii gaudium:

Zvu každého křesťana na jakémkoli místě a v jakékoli situaci k tomu, aby se hned dnes navrátil ke svému osobnímu setkání s Ježíšem Kristem, nebo alespoň aby učinil rozhodnutí, že se s ním chce setkat a že ho bude každý den bez ustání hledat. Nikdo nemá sebemenší důvod myslet si, že se ho toto pozvání netýká, protože „z radosti, kterou dává Bůh, není nikdo vyloučen. Kdo riskuje, nebude Pánem zklamán, a kdo učiní malý krůček směrem k Ježíši, objeví, že On už na jeho příchod čekal s otevřenou náručí. Toto je chvíle, kdy je třeba říci Ježíši Kristu: „Pane, nechával jsem se oklamávat, tisícero způsoby jsem unikal před tvou láskou, ale nyní jsem znovu zde, abych obnovil svoji smlouvu s tebou. Potřebuji tě. Vysvoboď mne znovu, Pane, přijmi mne opět do své Vykupitelské náruče.“ Moc nám prospěje vrátit se k němu, poté co jsme se ztratili!“

Misie srdce – tam vše začíná. Jako první krok k mimořádnému misijnímu měsíci přijměme a žijme tuto výzvu…