Kdosi krásně řekl: Pokud se manželství vydaří, je to jedna z nejskvělejších záležitostí v životě – jak pro manžele samotné, tak i pro jejich děti a okolí.

Jenže: Co když se manželství nevydaří? Co když to manželům spolu „přestane klapat“? Každého to může potkat! Ať nám napoví zamyšlení kněze a psychologa P. Pavla Moravce, který pracuje právě v naší diecézi v Centru pro rodinu, kde jako kněz a psycholog v jedné osobě pomáhá zvláště manželům v krizi:

Tu a tam se stane, že věc, kterou jsme si koupili, přestane fungovat. Mixér nemixuje, vrtačka nevrtá anebo tablet nesvítí. Pak nám nezbude, než takový výrobek reklamovat. Nedávno jsem byl reklamovat světlo na fotobuňku, které nám na faře stále svítilo. Byl jsem překvapený, když jsem na oddělení informací onoho supermarketu uviděl obrovskou káď, kde se pokažené výrobky házely.
Opatrně jsem se prodavačky zeptal, jestli se tyto výrobky opravují. A ona mi až překvapivě s klidem odpověděla, že ne. Pokažený výrobek se většinou vymění za nový, a tím je vše vyřešeno. Takto funguje naše hospodářství – když něco nefunguje, většinou se už nenamáháme s opravou, ale pořídíme si novou věc. Zatímco v době našich babiček i našich rodičů bylo zvykem věci co nejdéle udržet při životě – a tak se vymýšlely nejrůznější zlepšováky a věci se důmyslně opravovaly, dnes se prostě koupí věc nová a pokažená se vyhodí. Nechci se raději pouštět do úvah, kam tento styl hospodaření vede, ale rád bych upozornil na to, že tento životní styl se nebezpečně promítá i do našich vztahů.
Pokud nám něco ve vztazích nefunguje, nemáme ani moc chuť to napravovat. Nedaří se nám manželství, tak se rozvedeme. Pro jistotu už dnes lidé do manželství ani nevstupují, protože rozchod je v takovém případě daleko jednodušší. Zvykli jsme si nesnažit se o opravu, zvykli jsme si nesnažit se něco pokaženého napravovat. Pokud vztah nefunguje, vyměníme jej operativně za nový.
Nechci tím říkat, že musíme vztah vždy udržet za každou cenu. Jsou situace, kdy jeden z manželů trpí nějakou psychickou poruchou a odmítá se léčit. Pak opravdu nezbývá nic jiného, než aby například manželka od takového psychopata odešla. Muž, který rodinu neúměrně zadluží, dopisy od exekutora hází do koše, tváří se, že „se to nějak udělá“ a odmítá se léčit, s takovým mužem není bezpečné žít. Hrozí, že rodina přijde o celý majetek, děti jí budou odebrány do dětského domova a rodiče půjdou na ulici. Jsou to však výjimky, které potvrzují pravidlo. Vraťme se ale k původní úvaze.
Žijeme ve světě, kde to, co se pokazí, už se neopravuje, ale mění za nové. A tento postoj se jako rakovina vkrádá i do našich vztahů.

Takže to bude hlavní myšlenka dnešní mše svaté: Opravovat vztahy. Některé věci se opravdu opravovat nevyplatí. Ale opravovat vztahy je moc důležité…