Svatý Jakub v dnešním 2. čtení mluví o postoji věřícího člověka k lidem na okraji společnosti. Jistě i to je otázka, kterou bychom neměli minout.

Určitě jedinečnou učitelkou postojů k lidem na okraji společnosti nám může být Matka Tereza z Kalkaty, nositelka Nobelovy ceny, která zasvětila svůj život právě těm nejubožejším z ubohých. Kdosi z novinářů, když s ní dělal rozhovor a viděl, jak ošetřuje hnisající ránu nějakého ubožáka, tak říkal, že on by to nedělal ani za milion. A Matka Tereza mu říká: „Já taky ne. Takové věci se dají dělat jenom pro Krista.“

Můžeme tady vzpomenout současného jezuitu P. Františka Líznu, který když se po revoluci stal vězeňským kaplanem na Mírově, tak žádal, jestli by přímo ve věznici mohl mít svoji celu, aby těm vězňům mohl být k dispozici ve dne v noci. Ze solidarity k Romům přijal Romskou národnost.

Můžeme zde myslet i na našeho papeže Františka, který často chodí do věznic, který na Zelený čtvrtek dělá obřad umývání nohou vězňům, který říká: „Bože, proč oni ano a proč já ne? Jenom Tvoje milost mě držela.“ Víme taky, jak mu leží na srdci chudí, jak burcuje svět, mocné a bohaté.

Nebo na Slovensku P. Marián Kuffa, který pečuje o alkoholiky, prostitutky, bývalé vězně, bezdomovce. Kolem 400 takových lidí tam s ním žije. O lidech, kteří si zpackali život a dali se třeba i na „šikmou plochu“ říká: Bratr, který uklouzl, sestra, která uklouzla. A neopouští ho ani humor. On tak hodně vystupuje proti té istanbulské úmluvě a proti těm genderům a proti pokřivení pohledu na muže, na ženu, na rodinu. Říkal: „Jestli mě za to zavřou, co budu dělat? No budu s vězni jíst, spát a pracovat. Ale to dělám už teď. Akorát s tím rozdílem, že teď se já musím o několik set jich postarat. Ve vězení se bude celý regiment starat o mě. Páni, budu mít dovolenou! Jak slyším, jak se ten Breivik ve vězení má… I počítač tam má. Tak i s počítačem se tam naučím. Teď na to nemám čas!“ Ale vážně: Žít se 400 problematickými lidmi a pečovat o ně duchovně i lidsky, to je síla!

Tak nechejme dneska ještě promluvit svatou Matku Terezu, učitelku lásky k lidem na okraji. Naslouchejme jejím myšlenkám. Naslouchejme, kým byl Kristus pro ni a kým je anebo má být i pro nás:

Ježíš je Pravda, abychom ji říkali.
Ježíš je cesta, abychom po ní šli.
Ježíš je ten hladový, abychom ho nasytili.
Ježíš je ten maličký, abychom ho vzali do náruče.
Ježíš je ten slepý, abychom ho vedli.
Ježíš je ten němý, abychom za něj mluvili.
Ježíš je ten chromý, abychom s ním kráčeli.
Ježíš je ten závislý na drogách, abychom mu byli přáteli.
Ježíš je ten žíznivý, abychom mu dali pít.
Ježíš je ten nahý, abychom ho oblékli.
Ježíš je ten nemocný, abychom ho léčili.
Ježíš je ten osamělý, abychom ho milovali.
Ježíš je ten nechtěný, abychom ho chtěli.
Ježíš je ten malomocný, abychom mu omyli rány.
Ježíš je ten žebrák, abychom se na něj usmáli.
Ježíš je ten opilec, abychom mu naslouchali.
Ježíš je ten duševně nemocný, abychom ho chránili.
Ježíš je ta prostitutka, abychom ji vzdálili od nebezpečí a byli jí přáteli.
Ježíš je ten uvězněný, abychom ho navštěvovali.
Ježíš je ten starý, abychom mu sloužili.

Tak zkoumejme i my, kým jsou pro nás lidé na okraji a kým je tím pádem pro nás i Ježíš.