Na začátku školního roku většinou promlouvám k dětem. Dnes chci oslovit zvláště dospělé – rodiče a prarodiče, ale též zvláště mládežníky.
Letošními prázdninami nás provázel cyklus promluv nebo spíše četby o daru Eucharistie. Chci vám něco přečíst ještě i dnes. Je to zamyšlení P. Eliase Velly, které nese název Být či nebýt civilizovaný. On v tom zamyšlení mluví o vztahu k Eucharistii. Ale to, co říká o vztahu k Eucharistii, můžeme klidně rozšířit i na otázku křesťanské výchovy dětí a mládeže. Naslouchejme:

BÝT ČI NEBÝT CIVILIZOVANÝ
Přijmout Ježíše do svého srdce a života považují dnes mno­zí za něco nezralého či dětinského. Velké množství pravi­delných účastníků mše svaté nechodí ke svatému přijímání, protože se za to před ostatními stydí. Mají dojem, že by je jejich okolí považovalo za nedospělé. V této souvislosti jsem si vzpomněl na jeden krátký příběh o skupině turistů, kteří se společně vypravili na jeden ostrov v jižním Pacifi­ku. Onen ostrov nebyl ještě obdařen vymoženostmi civili­zace, a turisté proto považovali místní obyvatele za necivi­lizované divochy.
Zamysleme se nad tímto způsobem uvažování: Proč by­chom o obyvatelích ostrova měli automaticky takto smýšlet? Zažil jsem to v Austrálii, jejíž bílí obyvatelé hledí s despek­tem na původní domorodé kmeny. Dnes už je tento přístup navenek méně viditelný, ale bohužel stále existuje. Je prav­da, že moderní, takzvaně civilizovaná společnost hledí na ty, které považuje za méně civilizované, s pohrdáním.
Ale proč je považujeme za méně civilizované? Pro­tože namísto piva nebo tvrdého alkoholu pijí čistou vodu? Protože nepřipravují jídla z polotovarů, ale živí se čerstvým ovocem? Protože nežijí ve velkých městech, ale malých ves­nicích? Protože nepoužívají auta ani letadla, ale jsou natolik silní a odolní, že dokážou velké vzdálenosti ujít pěšky?
Proč považujeme tyto lidi za necivilizované? Protože si při setkání dokážou klidně celé hodiny povídat a nikam nespěchají? Protože nepotřebují prášky na spaní ani návštěvy u psychiatra? Protože nejsou ohrože­ni infarkty ani vysokým krevním tlakem, jejichž příčinou je neustálá obava z budoucnosti a snaha mít svůj život pod kontrolou? Protože netrpí komplexem méněcennosti ani sebeodmítáním? Protože nejsou ateisty a věří v posmrtný život a v Boha? Právě toto z nich dělá divochy či primitivy?
Upřímně řečeno, nejsem si jist, kdo je skutečný necivi­lizovaný divoch! Kdo je skutečně svobodný: My, kteří jsme „obdařeni“ vy­moženostmi civilizace, nebo původní domorodí obyvatelé? Něco podobného můžeme pociťovat i my, když přijme­me Ježíše do svého života, chodíme na mši, adorujeme eu­charistii (já bych tady dodal: chodíme do náboženství)… Ostatní se na nás mohou dívat jako na podivíny.
Někdy to zažijeme i mezi svými blízkými doma. Jak se na mě doma dívá můj manžel, syn, dcera? Vnímají mě jako omezeného, nezralého člověka, který se stále ještě chová dětinsky? Kdo je ve skutečnosti ten necivilizovaný? Kdo je svobodný? Kdo jedná moudře a kdo nemoudře?
Lidského uznání a přijetí se dnes bohužel dočkáme spí­še tehdy, když budeme koketovat s okultismem nebo věřit v reinkarnaci. Věřit v Ježíše Krista a v jeho zmrtvýchvstání není moderní!
Nikomu nevadí, když u sebe nosíme talisman pro štěstí, když ale věříme v Ježíše, to už v pořádku není. Pokud chce­me být považováni za moderní, musíme přijmout myšlení a filozofii New Age. Jeho příznivci pokládají za normální čerpat energii z malého krystalu, který si člověk nosí s se­bou, ale čerpat sílu z eucharistie považují za projev nezralosti. Taková je bohužel realita, v níž žijeme.

Tak je to pokušení i pro dnešní rodiče: Raději děti – zvláště ty starší do náboženství nepřihlásit; nemusely by být svými vrstevníky přijaty, byly by považovány za dětinské.

Otázka opravdu zní: Je dětinské chodit do náboženství, modlit se, chodit za Ježíšem, přijímat svátosti? A je opravdu projev dospělosti toto opouštět a v lepším případě žít duchem světa, „vymetat“ zábavy a všechen volný čas trávit na internetu a v horším případě být sprostý a pít a kouřit a drogovat a nevím, co ještě?

Odpovědět si musí každý sám. Ale pozvání pro děti a mládež i v tomto školním roce tady určitě je…