PROMLUVA Z 20. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B) – CYKLUS PROMLUV O EUCHARISTII: HLAD PO CHLEBU ŽIVOTA
I dnes v evangeliu Ježíš pokračuje ve své Eucharistické řeči. Tolik zve k přijímání jeho Těla a Krve. I my dnes budeme pokračovat v cyklu promluv (nebo spíš četby) na téma Eucharistie. Dnes si na toto téma opět poslechněme slova známého kazatele a uznávané duchovní autority P. Vojtěcha Kodeta:
Proč jsme tak tupí pro velikost nebeského pokrmu, který nám Bůh nabízí? Ježíš mluví o chlebu života, a my jsme z něj udělali odměnu zbožných duší, možná i něco na způsob kaviáru po dobré večeři, který mohu a nemusím mít; vždyť přece s Bohem mohu žít i jinak.
Pravda, je možné přijímat duchovně, jak to dělali mnozí ve vězení a jinde. Žiji ale s Bohem „opravdově“, když nepociťuji hlad po chlebu života? Copak je možné žít, a přitom nejíst? Když půl dne nejíme, žaludek se ozývá a celí nervózní smejčíme ve spíži i v ledničce. A kdybychom nejedli týden, zapomeneme na své vychování a budeme se rvát o kus suchého chleba.
Ježíš ve svatostánku není proto, abychom jej uchovávali ve zlatě, ale abychom se jím duchovně sytili. Při dožínkách sice vezou první chléb z úrody na ozdobeném voze, ale dobře vědí, že chléb tu není proto, aby se vozil, ale aby se snědl. Až nám dojde, jak veliký dar Boží blízkosti máme v eucharistii, nebudeme se tak lehkomyslně stolu Páně vzdalovat.
Lidé mi říkají: „Víte, pane faráři, já jsem hříšný člověk, já přece nemůžu chodit tak často k přijímání…“ Ale vždyť svaté přijímání je tu právě pro hříšného člověka! Ovšem pro hříšného člověka, který o sobě ví, že je hříšník. Jak napsal G. K. Chesterton: „Svatý je ten, kdo o sobě ví, že je hříšník.“ A právě proto, že ví, že je hříšník, denně přichází k Bohu, k jedinému prameni odpuštění a svatosti. Svatý farář z Arsu říkával lidem: „Nejsi hoden přijmout eucharistii, ale potřebuješ ji.“
Také každý kněz bytostně prožívá svou hříšnost. Denně prosí Boha za odpuštění, protože ví, že bere tělo Kristovo do nesvatých rukou. Vždyť ten, kterého přijímá, je daleko svatější, než kdy jeho srdce vůbec bude. Proto při každé mši svaté v úkonu kajícnosti prosíme za odpuštění. Bůh tě touží očistit, umýt ti nohy i srdce, a ty stále jen kroutíš hlavou: „Ne, Pane, nepřibližuj se, já jsem jen hříšník!“ Ale jediná cesta z hříchu je přijít za Kristem, hřích mu vyznat a přijmout Krista znovu do svého srdce. On netouží být jen uctíván. Touží se stát tím, který nás sytí.
Tak kéž je to i touha naše…