Také dnes v celé církvi při četbě evangelia pokračujeme v naslouchání Ježíšově tzv. Eucharistické řeči. No a my v rámci promluvy budeme dále pokračovat v našich zamyšleních nad Eucharistií, ale zaměříme se přitom zvláště na první čtení.

Jak spolu souvisí dnešní první čtení a evangelium? Starozákonní prorok Eliáš – totálně unavený, vyčerpaný, vyšťávený – už má všeho dost, přeje si umřít, ale dostává pokrm, v jehož síle jde dál. Opět předobraz Eucharistie.

I dnes sáhneme po kvalitní četbě na toto téma. Známý karmelitánský kněz P. Vojtěch Kodet ve své knížce Hledám tvou tvář píše tato slova:

Už je toho dost, Hospodine!
„Teď už toho ale vážně bylo dost!“ slýchali jsme jako malé děti, když jsme to se zlobením trochu přehnali. Horší je, když tato věta zazní mezi manžely po létech jejich společného života, kdy se jim díky vzájemnému zápolení manželství stane předpeklím. „Už toho bylo dost,“ říkávají někdy staří lidé a přejí si, aby si je radši Pán Bůh vzal…
„Už je toho dost,“ zaznělo i z úst proroka Eliáše. Když měl po období plném velkých Božích skutků, po životě stráveném horlivostí pro Hospodina najednou pocit totálního vyčerpání a bezmoci, pocit, že to všechno vlastně nemělo valný význam. Král Achab se svou ženou Jezábel ho pronásleduje a vyhání ze země. Prorok po celý den utíká pouští a zcela vyčerpán klesá pod keřem: „Už je toho dost, Hospodine, vezmi si můj život, neboť nejsem lepší než moji otcové!“ (1 Král 19,4).
Vezmi si můj život, Bože – konečně! Blažená chvíle, kdy člověk takto předstoupí před Boha, aby mu svěřil svůj život i svou službu do rukou. Škoda jen, že to často necháme dojít tak daleko a přicházíme už jen z posledních sil a se zbytkem víry.

A další uznávaná autorita – P. Elias Vella k tomu dodává:

Mnozí církevní otcové upozorňují, že pokud proroka takto posílil starozákonní pokrm, o co větší posilu nám dodává Eucharistie ve chvílích slabosti a vyčerpání?
Často když se cítíme unaveni, frustrováni, plni napětí nebo nás trápí deprese, usilujeme pomocí všech možných prostředků obnovit své síly: navštívíme psychiatra nebo odborníka v psychologické poradně, snažíme se uvolnit a odpočívat atd. To je v pořádku, všechny tyto prostředky nám daroval Bůh. Jenže většinou zjistíme, že nestačí. Ačkoliv se usilovně snažíme jejich pomocí pohnout z místa, nedaří se nám to. Vůbec nás přitom nenapadne, že ten nejúčinnější prostředek v boji proti naší slabosti nám dal Ježíš: Je to Eucharistie!

Uvažujme nad tím: Ježíš v Eucharistii – ve mši svaté, ve svatém přijímání. O nedělích i ve všední den. Nikdy nekončící proud energie do našich životů. Je to pozvání…