Browse By

PROMLUVA Z 16. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (B) – POTŘEBUJEME BÝT POUČOVÁNI?

Minulou neděli jsme v evangeliu sledovali Ježíše, jak rozesílá apoštoly a ti hlásají, že je třeba se obrátit. Uvažovali jsme nad potřebou obrácení v našem životě. Jako zrcadlo svědomí jsme si nastavili ty čtyři roviny z díla „Upřímná vyprávění poutníka svému duchovnímu otci“: Nemiluješ Boha, nenávidíš člověka, nevěříš Božímu slovu, jsi plný pýchy a ctižádosti.

Dnes v evangeliu sledujeme, jak apoštolové se vracejí ze své misijní cesty, dělí se o svoje zážitky, Ježíš je vyzývá k odpočinku, ale když vidí ty zástupy, které jsou jako ovce bez pastýře, začne je poučovat o mnoha věcech. A to bude téma dnešního našeho zamyšlení – jestli potřebujeme poučovat. (To je ale hrozné slovo! Tak použijme hezčí: Potřebujeme učit se o Bohu a Božích věcech?)

Pomůžeme si i dnes dílem anonymního ruského autora „Upřímná vyprávění poutníka svému duchovnímu otci“. Minulou neděli jsme si četli, jak poutník přichází vyzpovídat se k duchovnímu otci a poznává, že vyjmenovával maličkosti, ale nevnímal to podstatné. Nevnímal, že nemiluje Boha, nenávidí člověka, nevěří Božímu slovu a je plný pýchy a ctižádosti. Poslechněme si opět text:

Putování mě dovedlo až do Kyjeva. Mým velkým přáním bylo postit se, vyzpovídat se a přijmout svátostného Krista. Během týdne jsem se připravoval ke zpovědi. Začal jsem vzpomínat na všechny hříchy od svého mládí, abych se co nejdůkladněji vyzpovídal. Doslechl jsem se, že kousek od Kyjeva žije zpovědník kajícího života, velmi moudrý a rozumný. Každý kajícník se od něho vracel s lehkostí a poučen o spáse. Bez meškání jsem šel za ním.
Když jsme spolu porozmlouvali, podal jsem mu svůj lístek s hříchy k nahlédnutí. Přečetl jej a řekl mi: „Milý příteli, napsal jsi mnoho zbytečností. Za prvé, u zpovědi nemusíš zmiňovat ty hříchy, z kterých ses už dříve kál, dostal jsi rozhřešení a neopakoval je. Jinak je to nedůvěra v sílu svátosti smíření. Za druhé, nemusíš vzpomínat jiné lidi, kteří se podíleli na tvých hříších, ale odsuzuj jen sebe. Za třetí, ty ses přišel kát. Ale nekaješ se za to, že se neumíš kát, tj., že činíš pokání chladně a nedbale. Za čtvrté, vyčetl jsi všechny maličkosti, ale to nejdůležitější jsi pustil ze zřetele – neuvedl jsi ty nejtěžší hříchy, nepoznal je a nenapsal, že nemiluješ Boha, nenávidíš bližního, nevěříš Božímu slovu a jsi plný pýchy a ctižádosti. V těch čtyřech hříších je obsažena spousta zla a celá naše duševní zkaženost. To jsou hlavní kořeny, ze kterých pocházejí všechny odnože našich hříchů.

Pak následuje ten text, který jsme četli minule. Poutník si uvědomuje, že je to přesně tak, jak zpovědník říká: Nemiluje Boha, nenávidí člověka, nevěří Božímu slovu a je plný pýchy a ctižádosti. Pokračujme opět četbou:

Strnul jsem hrůzou a uvažoval jsem pro sebe: Bože můj, jak strašné hříchy se ve mně skrývají a já jsem si jich dosud nevšiml! A touha očistit se mě přiměla, abych toho duchovního otce požádal o poučení. A on mě začal poučovat.
Věz, milý bratře, že příčinou nelásky k Bohu je nevíra, příčinou nevíry je nedostatečné přesvědčení a příčinou nedostatečného přesvědčení je nehledání jasného poznání pravdy a nestarání se o duchovní vzdělání. Jinými slovy: Bez víry nemůžeš milovat. Bez přesvědčení nemůžeš věřit. A abys byl přesvědčen, musíš získat o Bohu poznání. K poznání vede studium a rozjímání Božího slova. Jeden duchovní spisovatel o tom uvažuje takto: „Láska se obvykle rozvíjí poznáním. Čím hlubší a širší bude poznání, tím více bude lásky a tím více se duše přiklání k lásce Boží“. Nyní vidíš, že příčinou hříchů je lenost k přemýšlení o duchovních věcech. Ach milý bratře, kolik pohrom nás potkává proto, že jsme líní posvěcovat naši duši slovem pravdy, nepoučujeme se ve dne v noci o zákonu Hospodinově a nemodlíme se horlivě a pravidelně.

A tady je odpověď na naši otázku, jestli potřebujeme učit se o Božích věcech: Když se budeme o Božích věcech učit, bude to cesta k jasnému poznání. Když budeme mít jasné poznání, bude to odrazový můstek, abychom měli pevnou víru. Když budeme mít pevnou víru, bude to odrazový můstek, abychom měli lásku k Bohu.

No a pak taky ta modlitba: Když se budu modlit, začnu brát Boha vážně a sám zatoužím zbavovat se toho, co mě od Boha odvádí. Ať nám na té cestě Pán žehná…