Co se člověku vybaví, když se řekne „svatý Jan Křtitel“? Možná se nám vybaví, že jedl kobylky a med, nosil šat z velbloudí srsti a kožený pás, připravoval cestu Kristu, žil na poušti, křtil u Jordánu, pokřtil Pána Ježíše… O tom všem vyprávějí evangelia. Ale vyprávějí také o tom známém konfliktu mezi Janem a králem Herodem. Herodes žil v cizoložném svazku, vzal si za ženu manželku svého bratra. A Jan – řečeno dnešním slovníkem – byl docela „nekorektní“. Velice odvážně i za cenu vlastního života mu opakovaně připomínal: „Není ti dovoleno!“

To je něco, co dneska spousta lidí neumí: Říct jasné slovo, když to slovo je nějakým způsobem nepříjemné, nebo když by to slovo mohlo nějakým způsobem narazit.

V posledním čísle časopisu pro novou evangelizaci „MILUJTE SE!“ vyšel zajímavý článek o osmi moderních omylech, které jsou běžné dokonce i v církvi, a které by měl každý katolík znát a vyhýbat se jim. Jeden z těch omylů se nazývá STAUROFOBIE. Přečtu vám, co k tomu onen článek říká:

Termín „staurofobie“ má řecký původ a znamená strach z kříže (stauros = kříž a fobia = strach). V Církvi tento omyl vzniká v důsledku neochoty katolíků upřímně hovořit o požadavcích na učedníky. Prozra­zuje silné rozpaky nad tím, že i těžké věci často bývají tím nejlep­ším, co je třeba udělat. Mnozí katolíci, včetně kněží a biskupů, jsou úplně vyděšení, když někdo poukáže na požadavky kříže.
Když svět protestuje a říká: „Tvrdíte, že lidé s homosexuální orientací nemohou uzavírat manželství nebo žít intimním životem, ale musejí trávit život v celibátu?!“ Upřímná odpověď potom zní: „Ano, toto tvrdíme.“

Ale protože je tato odpověď těžká a zakořeněná v kříži, mnozí katolíci mají strašlivé obavy z přímé a čestné odpovědi. Totéž platí i pro další morálně složité situace, jako je eutanázie (navzdory utrpení nemůžete vzít život sobě nebo druhému člověku), potrat (navzdory obtížím, a dokonce ani v případě znásilnění a incestu, nemůžete zabít dítě v matčině lůně) a rozvod (navzdory nešťastnému vývoji manželství nelze jedno manželství opustit a vstoupit do jiného).
Staurofobie je také důvodem, proč se mnozí zdráhají učinit v Církvi a v rodinách nápravu. Existuje téměř panický strach z toho, že by se mělo trvat na požadavcích nebo udělit byť jen ty nejmírnější tresty či nápravná opatření. To by totiž mohlo lidi rozčílit, což je jeden z nejhorších důsledků pro osobu trpící staurofobií, jež se obává jakéhokoli druhu utrpení jak u sebe, tak u druhých. Nedokáží vidět spásný charakter trvání na požadavcích kříže.
Svatý Pavel říká: Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižo­ván a já pro svět. (Gal 6,14) Ale příliš mnoho současných kato­líků kříž a jeho požadavky děsí, nebo se za něj dokonce stydí. Místo aby se chlubili mocí kříže, zdá se, že uvažují takto: „Jak bychom se my nebo Církev mohli opovážit poukazovat na kříž nebo trvat na tom, že je lepší než pohodlí či falešný soucit.“

Slovenský kněz P. Marián Kuffa říká: Komunisti zakazovali i to dobré, a proto krachli. A dnešní liberalismus dovoluje i to zlé, a proto krachne taky. Komunisti chtěli být spravedlivější než Ježíš, a proto pohořeli. Liberalisti chtějí být milosrdnější, než Ježíš, a proto pohoří taky. Protože v Kristu je obojí: Spravedlnost i milosrdenství. Když maminka vykoupe dítě, tak dítě dá na osušku a špínu vylije do kanálu. Komunisti se špínou vylili i dítě: „Jsi prostitutka? Buch s tebou do vězení! Jsi alkoholik? Buch s tebou do vězení!“ Liberalista řekne: „Ale ta prostitutka má na to právo! I ten alkoholik má na to právo! To je jejich volba!“ Ježíš odsoudil hřích, ale miloval hříšníka. Dítě na osušku, špínu do kanálu. Prostitutku na osušku, prostituci do kanálu. Alkoholika na osušku, alkoholismus do kanálu. Komunistu na osušku, komunismus do kanálu. Liberalistu na osušku, liberalismus do kanálu. Spravedlnost říká: Hřích do kanálu. Milosrdenství říká: Hříšníka na osušku. A moudrost spočívá v tom oddělit jedno od druhého.

No a k tomu oddělení je potřebný jasný pohled a jasné slovo. Jan jasný pohled i jasné slovo měl. Prosme o ně i do našich životů…