Jednotícím prvkem všech tří dnešních čtení je hřích. Budeme nad ním dnes uvažovat.

Přijde člověk ke zpovědi a povídá: „Naposledy jsem byl u zpovědi před rokem. Nikoho jsem nezabil, nikoho jsem neokradl, do kostela chodím, modlit se modlím. To jsou mé hříchy a do této zpovědi zahrnuji i všechny hříchy svých bližních…“ Pan farář povídá: „Vy jste se ale z žádného svého hříchu nevyznal!“ – „Já nemám hříchy!“ Pan farář na to: „No jeden hřích máte. Lžete! Protože Boží slovo v Bibli říká, že i spravedlivý sedmkrát za den zhřeší. A sedmička je v Bibli číslo plnosti!“

Stal se ten příběh nebo nestal? Pokud ano, tak možná byl pan farář trošku krutý. On to spíš byl omyl než lež. Lež aby byla lží, tak musí být vždycky vědomá. Musí se jednat o vědomou nepravdu. Tady šlo asi spíše o omyl. Nicméně: Kolik je lidí, kteří ke svaté zpovědi nechodí a zdůvodňují to právě tím, že nikoho nezabili, nikoho neokradli ani neznásilnili, takže se vlastně ani nemají z čeho zpovídat…

Dostávám pravidelně farní časopis, který vychází v mé bývalé farnosti – v Bolaticích. A v jednom z posledních čísel tam současný pan farář píše tato slova: Ano. Máme možnost se vyzpovídat. Častým problémem ale je, že se vlastně necítíme obzvlášť hříšní. Své jednání hodnotíme velmi benevolentně. Říkáme si – takový je život, takoví jsme všichni, takové jednání je běžné. Už nevidíme své hříchy, nevíme z čeho se zpovídat, anebo opakujeme stejný, tradiční, zaběhnutý seznam hříchů. Přicházíme po mnoha měsících a téměř nic proti sobě nemáme. Jaká je tedy pravda? Nemám hříchy nebo je prostě nevidím? Bůh je světlo. Člověk, který se k Bohu přiblíží, vidí v tom světle množství svých hříchů. Naopak člověk od Boha vzdálený už to světlo nemá a tma mu nedovoluje vidět.

To je asi tak, jako když člověk je v temné místnosti: Vnímá jenom ten nepořádek, o který vyloženě zakopává. Když si trochu posvítí, vidí i drobný nepořádek. Když si posvítí pořádně, vidí i jemný prach. Podobně když člověk je Bohu vzdálený, tak vidí jenom to, že nezabil a neokradl a neznásilnil. Když se Bohu přiblíží víc, vidí i drobnější nepořádek ve svém životě. Když je Bohu hodně blízko, vidí i jemný „prach“. Takže nevidět hříchy ještě nemusí znamenat, že je všecko v pořádku. A opačně: Vidět spoustu chyb ještě nemusí znamenat, že se můj život ubírá špatným směrem.

Když někdo říká, že se nemá z čeho zpovídat, možná nezaškodí tomu člověku říct: „Tak přiveď svoji ženu, svého muže, svoje rodiče, prarodiče, svoje děti, svoje vnoučata, svoje spolupracovníky, svoje sousedy, ať to všichni potvrdí, že na tobě není ´prach´. A už budeme v kostele hledat podstavec, kde bude jednou stát socha světce…“ Koneckonců ti největší světci o sobě říkávali, že jsou největší hříšníci. Kdosi to hezký řekl: Svatý je člověk, který ví, že je hříšný a chce s tím něco dělat.

V každém případě je dobře před svatou zpovědí v rámci zpytování svědomí používat i ty otázky podle Desatera, kterým říkáme „zrcadlo svědomí“ nebo „zpovědní zrcadlo“. V kancionálu se nacházejí někdo kolem str. 70. Nebo jsou k nalezení různá zpovědní zrcadla na internetu. Používejme je! A je dobré je občas i prostřídat. Jednak abychom na něco důležitého nezapomněli, ale jednak abychom vychovávali svoje svědomí, abychom poznávali, co správné je a co správné není. Nevědět – to neznamená, že jsem vyhrál.

Psali mně mládežníci, jestli si myslí, že nevěřící mají život lehčí. A jeden z nich mi napsal: „Mají život lehčí v tom, že nevědí, co je hřích.“ Jenže nevědět neznamená, že mi to neškodí. Nevědět, že drogy jsou špatně, ještě neznamená, že mi drogy neuškodí.

Říká se, že u ledovců je nad hladinou oceánu vidět jenom 10% ledovce. 90% ledovce je pod hladinou. Na takovém ledovci ztroskotal Titanic. Celých 90% ledovců je schováno pod vodou, a proto řada lodí ztroskotala, když se orientovala podle malého kousku ledu nad hladinou, který byl patrný z dálky a na první pohled a nevzbuzoval obavy.

Nevidět nad hladinou životního oceánu nic nebo jen 10% neznamená minout životní ztroskotání. A naopak: Vidět i těch 90% pod hladinou (a k tomu nám pomáhají právě i různá ta zpovědní zrcadla) může znamenat odvrátit včas havárii, neztroskotat, doplout k tomu přístavu, který Bůh člověku připravil…