Svátek Božího milosrdenství, který dnes slavíme, je svátek poměrně nový. Své kořeny má v životě nedávno svatořečené polské řeholní sestry Faustyny Kowalské. To je řeholnice, která zemřela v pověsti svatosti v r. 1938 a patří mezi velice uznávané mystiky církve. Za doby jejího života se jí dostávala spousta mystických zážitků, z nichž většina měla společného jmenovatele – a tím bylo Boží milosrdenství. Ježíš jí řekl, že si přeje, aby milosrdenství mělo svátek a aby se tento svátek slavil vždy 1. neděli po velikonocích. Pojďme si připomenout alespoň pár z těch nejdůležitějších bodů, které v souvislosti se svým milosrdenstvím Ježíš dal sv. Faustyně poznat, a jak jsou zachyceny v knížce sestavené z poznámek sv. Faustyny, která nese název Deníček:

K vlastnímu svátku Pán Ježíš sestře Faustyně řekl: „Toužím, aby svátek Milosrdenství byl útočištěm a úkrytem pro všechny duše a zvlášť pro ubohé hříšníky. V tento den je otevřeno nitro mého milosrdenství; celé moře milostí vylévám do duší, které se ke zdroji mého milosrdenství přiblíží. Duše, která přijme svátost smíření a svaté přijímání, dosáhne úplného odpuštění vin a trestů; v tento den jsou otevřena všechna stavidla Boží, skrze něž proudí milosti; ať se žádná duše nebojí ke mně přiblížit, i kdyby její hříchy byly jak šarlat. (699)

Později Faustyně ještě zdůraznil její poslání, když jí řekl: „Řekni duším, ať nestavějí ve vlastních srdcích překážky mému milosrdenství, které si tolik přeje v nich působit. Mé milosrdenství pracuje ve všech srdcích, které mu otvírají své dveře, spravedlivý stejně tak jako hříšník potřebují mé milosrdenství. Obrácení a vytrvání je milost mého milosrdenství“ (1577). „Je to tvůj úřad a tvůj úkol, abys duším dávala poznat mé veliké milosrdenství, které k nim mám, a vybízela je k důvěře v propast mého milosrdenství“ (1567). „Posílám celému lidstvu tebe se svým milosrdenstvím. Nechci zraněné lidstvo trestat, nýbrž toužím je vyléčit přivinutím je na své milosrdné Srdce“ (1588). „Jsi sekretářkou mého milosrdenství; vyvolil jsem tě pro tento úřad v tomto i v budoucím životě“ (1605).

Pán Ježíš vybízel k šíření úcty k Božímu milosrdenství s velkými přísliby: „Duše, které šíří úctu k mému milosrdenství, ochraňuji po celý život jako něžná matka své nemluvně a v hodině smrti nebudu jejich soudcem, ale milosrdným Spasitelem“ (1075). „Všechny duše, které budou velebit mé milosrdenství a šířit jeho slávu tím, že budou vybízet jiné duše k důvěře v mé milosrdenství, nezakusí v hodině smrti zděšení. V tomto posledním boji je ochrání mé milosrdenství“ (1540).

Zvláštní příslib Pán dal kněžím, kteří budou tuto úctu šířit: „Zatvrzelí hříšníci se budou obracet pod jejich slovy, když budou mluvit o mém nekonečném milosrdenství, o slitování, jež pro ně mám ve svém Srdci. Kněžím, kteří budou hlásat a oslavovat mé milosrdenství, těm dám podivuhodnou moc, pomažu jejich slova a pohnu srdci, k nimž budou mluvit“ (1521).

S velikými přísliby je úcta k Božímu milosrdenství spojena. Můžeme to i my přijmout jako výzvu pro svoje životy…