Každoročně o 1. neděli postní v evangeliu slyšíme o tom, jak byl Ježíš ďáblem pokoušen na poušti. Pokouší ten Zlý i nás. Dnes vám chci nabídnout jedno krátké čtené zamyšlení, jak si s tím poradit. Jeden impuls pro boj s tím Zlým. Je převzat z časopisu Milujte se!

Byla porada v pekle. Když hlavní pekelník vyhodno­til dosažené výsledky, nebyl vůbec spokojený: „To je šlendrián, musíte výrazně zintenzivnit činnost!“ zařval na ostatní ďábly. A pak výhružným hlasem zaskřehotal: „Chci vidět systematickou a efektivní práci.“
Za nějakou dobu se konala další porada, na které měli jednotliví pekelníci prezentovat své strategie.
První přistoupil jeden ďábel a sebevědomě povídá:
„Šéfe, mám plán…..a už jsem ho nasadil do praxe. Šířím ateismus. Lidem namlouvám, že víra je nesmysl; že Pán Bůh není, když ho nikdo neviděl. Vysmívám se jim, že se víra hodí jen pro malé děti nebo pro staré babičky.
„Lepší něco než nic,“ odtušil ne moc spokojený hlavní pekelník. „Ale dobrá, pár hlupáků se na to chytí.“
Druhý ďábel se chlubil: „Zkaženost! To je klíčové slovo k úspěchu. To je heslo dne! Zamořil jsem jim představivost různými nemravnostmi A nyní to jde už jako na drátkách: od představ k nemravným činům. A kdo žije zkaženě, chce, aby Bůh nebyl – aby ho nevi­děl. A pak uvěří i těm nesmyslům, které tu před chvílí prezentoval kolega. Anebo na Boha pro jistotu vůbec nemyslí…!“
„To není špatné,“ pochválil ho hlavní pekelník. „Ale něco tomu ještě chybí. To vše řeší pořád jen lidi z naší ´spádové oblasti‘, takové, co by tu později možná skon­čili tak jako tak… – Ale my musíme umět pracovat i s náročnými případy!“
Pak se přihlásil další ďábel. Potutelně se ušklíbal: „Kde jsem mohl, vyhledával jsem zbožné duše a našep­tával jsem jim: Ty musíš krotit zlé žádosti a ovládat své vášně, které – jak sám vidíš – ničí tvůj život. Ty musíš naplno uskutečnit to krásné, k čemu tě Ježíš zve. Ty se můžeš stát svatým! – Ale je to strašně těžké. Začni s tím raději až zítra.“
Vrchní pekelník spokojeně zachrochtal: „To je geni­ální! To je doslova pekelný majstrštyk!“
Když se budeš snažit stát svatým, ale „až zítra“, nestaneš se jím nikdy!

Myslím tady na jednoho člověka, který se trápil s určitou svojí slabostí, se kterou upřímně chtěl skoncovat a neuměl to. Tak si dokonce dělal tabulky, jak tu svoji slabost bude stále víc omezovat, který den ano, a který den ne, jak se budou intervaly zvětšovat, až ten problém vymizí úplně. Takhle to nefunguje! Bojovat je třeba hned a naplno, a dokud síly stačí. A když člověk upadne, tak zase znovu a hned a naplno, a dokud síly stačí. U toho člověka to nefungovalo dvojnásob. Sice si nakreslil tabulku, ale nechtěl začít bojovat v ten den, kdy si tu tabulku udělal. Den, dva, tři si ještě chtěl užívat a začít bojovat až potom. Nefungovalo to. Jak to hezky řekl P. Vojtěch Kodet: Slovo „potom“ je cesta k „nikdy“.

A tak si to odnesme pro svůj boj s tím Zlým: Když se budeš snažit stát svatým, když budeš chtít bojovat se svými slabostmi, ale „až zítra“, nepodaří se to nikdy. Pekelný majstrštyk!