Když uvažujeme nad dnešním evangeliem – nad podobenstvím o hřivnách, se kterými dobří služebníci podnikali, a špatný služebník je zahrabal, většinou se zamýšlíme nad různými obdarováními a talenty, které jsme od Boha dostali, a které máme rozvíjet k dobru lidí kolem sebe i ke službě Bohu. Dnes si dovolím jeden takový specifický pohled. Velkou hřivnou, velkým svěřeným darem Božím, který nesmíme „zakopat“, ale který máme podnikavě využít, je čas.

Jak vzácný je čas, to si uvědomujeme především tehdy, když říkáme, že nemáme čas, že nám čas chybí. To dobře znají děti ve škole, když píšou písemku a učitel řekne: „Ještě minutu a sbíráme…“ Podobně je vzácný čas pro vysokoškoláka, když se blíží zkouškové období. Jak vzácný je čas, to si uvědomují mnozí lidé: od podnikatelů až třeba po dědečka či babičku, kterým životní svíce pomalu, ale jistě dohořívá.

Na druhou stranu: Kolik času člověk může ztratit! Četl jsem takový zajímavý článek, kolik času a soustředěnosti lidé ztratí třeba tím, když při práci na internetu odbíhají od práce a otevírají a čtou zprávy a články, které se tam pod různými titulky nabízejí. Zajímavý článek to byl! Zpětně jsem si uvědomil, kde jsem ten článek četl. Víte kde? Na internetu. Nejspíš právě ve chvílích, kdy jsem tam potřeboval něco udělat nebo vyřídit poštu a ten článek se tam nabízel. Takže říkám to i sobě. Mnohým věcem se učím spolu s vámi. 🙂

Jedna hezká historka vypráví o tom, jak Bůh jednou svolal na poradu všechny apoštoly, svaté a anděly. A ti všichni mu říkají, že lidé na zemi jsou ve velké časové tísni. Štvou se, spěchají, podnikají, běhají s „vyplazeným jazykem“ a na modlitbu, na duchovní život jim už jaksi nezůstává čas. A tak Bůh se rozhodl, že den prodlouží. Rozhodl se, že přidá hodinu a každý den bude mít 25 hodin, aby lidé měli čas i na Boha. A tak se skutečně stalo. Den měl 25 hodin a lidé byli nesmírně spokojeni. Jedni o hodinu déle spali, druzí o hodinu déle podnikali, jiní pracovali, další se bavili, jiní se učili, ale k modlitbě tuto hodinu využil jen málokdo. A tak Bůh změnil své rozhodnutí, ustanovil, aby den měl opět 24 hodin a vzpomínku na 25. hodinu vymazal ze srdce lidí.

Je to legenda – vymyšlená. Ale učí nás důležité pravdě: Času máme všichni stejně. 24 hodin denně. Jistě: Nelze pominout okolnosti, ve kterých se člověk nachází. To je bez debaty. Na co máme a nemáme čas, to je často ale i o prioritách. Co člověk považuje za důležité, pro to si čas udělá.

Snad někde v řeckých dějinách se píše o nějakém králi, který pořádal hostinu. Bylo veselo. Právě pozvedli poháry, že budou cinkat a připíjet králi, když ke králi přiběhl posel a říká mu: „Nesu důležitý vzkaz, vážnou zprávu.“ Král říká: „Teď ne. Teď se veselíme. Vážné věci nechej na zítřek.“ Připili a král se svalil mrtvý na zem. Když otevřeli dopis, stálo tam: „Králi, máš být při hostině otráven. Nepij víno!“ On ovšem na důležité věci neměl čas…

Vezměme si z toho poučení: Ve světské, ale především v duchovní rovině platí: Napřed to, co je důležité, pak to ostatní a až na konec to, co je zbytečné. V duchovní rovině to platí dvojnásob. Tady nejde o pětku z matematiky ani o vyhazov od zkoušky. Dokonce ani nejde jen o život v tomto čase. Jde o duši, o život věčný. Využívat čas. A začít od věcí důležitých…