Svatý apoštol Pavel píše – a slyšeli jsme to v dnešním 2. čtení: Dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. V našich uvažováních nad mší svatou jsme se dostali až k pozdravu pokoje. Kněz vyzývá: „Pozdravte se navzájem pozdravením pokoje!“ Máme se podívat jeden druhému do očí, podat si ruku a říct: „Pokoj tobě!“ Ten pozdrav pokoje je právě naplněním již zmíněné výzvy svatého Pavla. To je nádherné gesto: Ty jsi v Kristu můj bratr, moje sestra. Možná jsi mi plně sympatický, ale možná taky nemohu ve tvém životě se vším souhlasit, ale já ti přeji Kristův pokoj, já ti přeji, ať si tě Ježíš vede, ať na těch Božích dobrých cestách vytrváš a pokud na těch dobrých cestách nejsi, ať je najdeš. A totéž přeje můj bratr nebo sestra mně, ať už jsem jim sympatický nebo ať už i oni vidí v mém životě některé věci jinak.

Následuje zpěv Beránku Boží a potom kněz ukazuje lidem proměněnou svatou Hostii – Pána Ježíše a říká: Hle, Beránek Boží, který na sebe vzal hříchy světa… Kterési dítko říkalo: „No jo, když pan farář tu svatou Hostii rozlomí a potom ty dvě poloviny tak jaksi přeloží přes sebe, tak fakt vrch té svaté hostie připomíná rohy!“ Ale o to nejde! Už od dob Starého zákona lidé podávali Bohu v oběť za hříchy často právě beránky. A toto označení má připomínat, že právě Pán Ježíš jako jedinečný a neposkvrněný a bezhříšný Beránek Boží vzal na sebe naše hříchy.

No a pak už následuje svaté přijímání. Víme, že i ve vztahu manželů má důležitou roli oblast intimity. Kde mezi manžely intimita chybí, tam chybí cosi důležitého. I vztah mezi člověkem a Ježíšem má svoji oblast intimity. To je právě chvíle svatého přijímání. Kde mezi Ježíšem a člověkem tato intimita chybí, tam chybí cosi podstatného. Každý, kdo už byl u 1. svatého přijímání, věří v přítomnost Ježíše ve sv. Hostii a nemá na duši těžký hřích, je ke svatému přijímání zván.

Býval kdysi starý zvyk před svatým přijímáním modlit se nějakou předepsanou modlitbičku ke svatému přijímání. Ano, na příchod Pána Ježíše ve svaté Hostii se máme připravit. Když se mše svatá slavila latinsky a lidé jí nerozuměli, tak se vlastní modlitbou na svaté přijímání připravovali. Dnes je situace jiná. Mše svatá se slaví ve srozumitelném jazyce, a kdo mši svatou pozorně prožívá, je dobře připraven i na svaté přijímání a nemusí už před svatým přijímáním přidávat další soukromé modlitby. Možná jen v řadě ke svatému přijímání jednu, dvě věty upřímné touhy a upřímného osobního pozvání. Ale jinak ve mši svaté je obsaženo všechno: lítost, víra, touha…

Další moc důležitá věc: Když kněz ukáže přijímajícímu proměněnou svatou Hostii, říká: TĚLO KRISTOVO! Upozorňuje tě na to, co dostáváš. Koho dostáváš. Nezapomínejme vždy odpovědět svým pevným AMEN – ano, věřím tomu, potvrzuji to, vyznávám to, tak to je – je to Ježíš, který je mně přichází. To vše je obsaženo v tom jediné slovíčku AMEN.

Po přijetí Pána Ježíše je dobré, jednou dvěma větami jej přivítat, odevzdat mu, co máme na srdci a zase není třeba už připojovat žádné další modlitbičky. Lépe je pak hned se zapojit do zpěvu písně. Písně jsou voleny liturgicky – tzn. tak, aby odpovídaly tomu, co se právě děje. Proto při svatém přijímání nezpíváme mariánské písně – v té chvíli je v centru Ježíš v Eucharistii. K němu se v té chvíli i ty jednotlivé sloky písně obracejí. Proto je dobré do té písně se zapojit a není třeba už přidávat nic dalšího.

Po svatém přijímání následuje chvíle ticha. Není to proto, že by kněz už nemohl. Byla chvíle ticha po svatém přijímání, pan farář seděl se skloněnou hlavou a nějaké dítko povídá: „Špí, pan farář špí…“ Nešpí! Ale v té chvíli ticha máme prožít právě jakousi kratičkou intimitu s Pánem. Je v nás fyzicky přítomen – nejen duchovně, ale fyzicky! Jaká to je šance v té chvíli ticha zase znovu mu předložit to, co neseme ve svých srdcích a čeho jsme plní… Pak kněz zvolá: MODLEME SE! – a jménem svým i jménem věřících děkuje Bohu za dar Eucharistie a prosí, aby tento dar nám pomáhal kvalitně žít a Bohu dojít.

Zase: Zkusme si toto všechno vybavit, až třeba právě dnes nastanou ty posvátné chvíle mše svaté, o kterých jsme teď uvažovali…