Myslím, že velice výstižně shrnuje tajemství dnešního svátku obrázek, který mám přichystaný pro děti. Jsou na něm apoštolové a Ježíš a pod obrázkem je napsáno: „Petr, Jakub a Jan uviděli Ježíše v novém světle.“ O to se snažíme i my: Uvidět Ježíše přítomného ve mši svaté v novém světle.

Říkali jsme si: Kostel je náš domov. Chodíme domů. Domov je místo, které důvěrně známe. A důvěrně známe i to, co doma prožíváme. A tak i my si teď budeme vyprávět o mši svaté, o jednotlivých částech mše svaté. Pokusíme se přiblížit si jednotlivé prvky mše svaté, aby nám byly důvěrně známé, důvěrně blízké, abychom Ježíše přítomného při mši svaté viděli i my v novém světle.

Asi to první, co je dobré si připomenout, je skutečnost, že tentýž Ježíš, se kterým se lidé setkávali před 2000 roky, tentýž Ježíš, kterého se lidé dotýkali, který působil v jejich životech, tentýž Ježíš, kterého apoštolové viděli v novém světle při Proměnění, tentýž Ježíš, který slavil s apoštoly Poslední večeři a dal se jim do rukou, dal se jim za pokrm, tentýž Ježíš je zde při každé mši svaté. Tentýž Ježíš zve i nás na setkání a na hostinu.

Už jsme si minule říkali: Mše svatá je cesta za pokladem. V předsíni kostela očištění, v kostelní lodi setkání s Ježíšem, na hraně presbytáře přijetí Ježíše – hostina, kdy pokrmem je On sám.

Kolik lidí vzpomíná, jak se jim třeba ozval sám papež František. Napsali mu nějaký bolavý dopis a on se jim třeba telefonem ozval. Ti lidé měli slzy v očích! Tak si říkám, kdyby nás třeba papež pozval na hostinu s ním. To bychom si toho asi vážili. A určitě bychom nepřiběhli na poslední chvíli nebo dokonce pozdě. Asi s velkým předstihem bychom přišli! A tady nás na setkání a na hostinu zve někdo podstatně větší než papež: Boží Syn. Tak tím spíš bychom neměli přiběhnout na poslední chvíli nebo dokonce pozdě. Jeden kněz výstižně říkal: Kdo přijde na mši svatou přesně, ten přišel už pozdě – protože se na ni nepřipravil. Je dobře aspoň těch 10 minut před mší svatou být už v kostele. Jednak – když je to potřeba – abychom si mohli připravit liturgii, abychom pak při mši svaté mohli dát Bohu skutečně to nejlepší, a jednak abychom se ztišili, připravili, ponořili do Boží přítomnosti, abychom si uvědomili: Proč tady jsem? Co tady chci dělat? S kým se tady chci setkat? Když člověk chodí na mši svatou hodně brzy, je to moc dobré znamení.

A teď k samotné mši svaté. Začíná znamením kříže. Uvědomujeme si: Tady se ponořujeme do tajemství Boha.

Pak následuje pozdrav: „Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství Ducha Svatého ať je vámi se všemi!“ (Nebo podobná varianta pozdravu.) To je pozdrav vzatý z Bible – z listů sv. apoštola Pavla. Takto sv. apoštol Pavel zdravil křesťany, kterým psal svoje dopisy a takto církev zdraví na začátku mše svaté i nás. Kněz může také použít kratší pozdrav: „Pán s vámi!“ Nádherný pozdrav! To není jenom přání. To je ujištění: „Pán je s vámi!“ A lidé ujišťují kněze: „I s tebou!“ To by mělo vždy zahřmít! Jedinečným způsobem je Ježíš s námi při mši svaté.

Potom následuje úkon kajícnosti: Máme litovat hříchů, máme je vyznat, máme poprosit o odpuštění. Proč? Asi bychom na hostinu s papežem nepřišli v orvaných a špinavých šatech. Tak je dobře, že i na mši svatou chodíme v čistém a pěkném oblečení. Ale duše zajímá Pána Boha víc než šaty. A právě na tu čistotu duše se zaměřujeme, když přistupujeme k setkání s Pánem, který nás hostí.

Vzpomínám si na jeden ministrantský tábor. Dostal jsem od kluků otázku: Může být na mši svaté člověk, který má na duši těžký hřích? Odpověď je jednoduchá. Může. Když už nežije s Bohem naplno, tak díky za to, že se s ním chce aspoň setkat při mši svaté. I to je veliká věc. Ale není to ono! Cosi podstatného tady chybí. Je to jako přijít na hostinu a nic tam nesníst anebo si vzít jenom předkrm.

Tak tady přerušme naše vyprávění o mši svaté. Pokračování příště. Ale do příště nezapomeňme aspoň na ty dvě myšlenky: Přijít na setkání a na hostinu s Pánem včas, s předstihem a připravit se. Připravit se tak, abychom se mohli s Ježíšem jako s Božím Synem nejen setkat, ale také ho přijmout…