To, co prožívali ti dva učedníci jdoucí do Emauz, bychom mohli shrnout pouhými dvěma slovy: KRIZE VÍRY. Oni se upnuli na Krista, oni mu věřili a najednou bylo všecko jinak, než oni čekali. Oni věřili: Toto je Mesiáš. A najednou toho Mesiáše viděli, jak ho má někdo v hrsti, jak ho někdo likviduje na kříži. A to těmi učedníky zatřáslo. Jako by si řekli: To s tím nazaretským Ježíšem byla teda pěkně trapná epizoda našeho života. Představení skončilo, balíme kufry, jdeme domů. A tady je krásně vidět, jak Ježíš se nevzdává ani vzdávajícího se člověka. On svým slovem jim pomáhá, aby se jejich srdce znovu rozhořelo, a dává se jim poznat při lámání chleba.

Krize mohou přicházet. I v našich životech. I velké krize. I krize víry. Za všechny alespoň jeden příklad z dějin církve v naší zemi: Byl to vynikající kněz. Za války ho čekal Terezín, Mauthausen a Dachau. Neměl se odtamtud vrátit. V papírech měl poznámku RU – návrat nežádoucí. Jeho život několikrát „visel na vlásku“. Ale koncentráky přežil. Po válce byl tento kněz jmenován biskupem. Asi 3 roky působil v litoměřické diecézi. Pak byl tento biskup, který prošel třemi koncentráky, komunisty obžalován z velezrady. Dostal 25 let. Vyšetřovací vazba byla krutá: tma, hlad, izolace, nenávist. Četl jsem, jak později tento biskup vypravoval, jak v jedné chvíli se to v něm všecko zhroutilo. Kolem žádná opora, nebe mlčí. Prý se cítil jako Petr, když šel po vlnách a začal se topit. Ale Bůh mu poslal světlo: Kolem věznice procházel průvod Vzkříšení – tehdy to ještě bylo dovoleno. A když on slyšel velikonoční píseň – píseň o vzkříšení, o přemožení zla, hříchů a smrti, naděje se mu vrátila. Prý cítil, jako by mu Ježíš říkal: Proč jsi pochyboval?! A potom už opět trpěl dál s nadějí – napřed jako vězeň, potom jako pomocník u zedníků a v jiných profesích. V době pražského jara byl rehabilitován a zase začal fungovat jako biskup. A byl to právě on, který dokázal skleslé kněze zapálit vždycky novou nadějí: biskup Štěpán Trochta. Zemřel v r. 1974, když opět „přituhlo“, doslova uřván k smrti církevním tajemníkem.

Krize mohou přijít i v našem životě. Různé krize. Mohou přijít věci, které námi zatřesou. Jistě: Ježíš má mnoho cest, jak se nás ujmout a jak pomoct, aby se srdce zase rozhořelo a věci aby se vyřešily. Ale co můžeme udělat my? Ukazují nám to učedníci jdoucí do Emauz: Tlačit se Kristu. Neminout Boží slovo a neminout Eucharistii. Dovolit Kristu, aby mi do té krize mluvil a aby v mé krizi ON živý v Eucharistii stál po mém boku. A srdce se opět rozhoří…