Co člověka napadne jako první, když se řekne „doba postní“? Většině lidí asi „blikne“ v hlavě slovo PŮST, možná také pojem DOBA PRÁCE NA SOBĚ, možná také pojem SEBEZÁPOR, POKÁNÍ. Prostě nic příjemného. POSTNÍ DREZŮRA.

A tak bych byl rád, kdybychom se v té letošní postní době v dalším cyklu promluv právě na tyto pojmy zaměřili a možná abychom se je učili vnímat i z trochu jiného zorného úhlu, než v jakém často bývají nahlíženy.

Dneska se pokusíme si přiblížit, že půst, sebezápor, pokání, práce na sobě – to všechno je především ODPOVĚDÍ NA NĚCO. Odpovědí na co, to nám přibližuje zvláště v postní době pohled na kříž a ať nám to přiblíží i zamyšlení brněnského biskupa o. Vojtěcha Cikrleho. Je vzato z knížky Ne já, ale Ty.

Pohodlně si sedněte a na chvilku odložte své starosti. Chtěl bych vám říci něco o lásce.

Máte někoho rádi a očekáváte jeho lásku. V tom je naplnění lidského života. Cítíte to také tak? Jestliže ano, pak je důležité dobře porozumět tajemství lásky.

V postní době se nám – víc než kdy jindy – odkrývá velikost Boží lásky v Ježíši Kristu. Její velikost spočívá v ceně, kterou je schopen dát za naše vykoupení. A tou cenou je, že dává SÁM SEBE.

Zkuste si to představit: Mám někoho rád nebo ráda. Myslím na něj, chci být s ním. Chci mu dát všechno pro to, aby byl šťastný. Dám mu dárek, přinesu jí květinu. Ale zůstanu u ní, když bude nemocná, když se o ni budu muset starat a budu muset obětovat všechny své koníčky, setkávání s přáteli? Budu mu věrná, i když se mu nic nebude dařit a půjde od prohry k prohře?

Jak moc budu schopen vzdát se svých plánů, představ a očekávání jen proto, abych učinil druhého šťastným?

A dám za něj život, i když mě zradí, nebude o mě stát, bude chtít žít podle svého a v okamžiku zapomene na vše, co jsem pro něj kdy udělal? Obětuji svůj život za někoho, komu to bude lhostejné a ještě se mi bude do očí vysmívat? Každý si v duchu přiznejme, že naše sebeláska možná vítězí častěji a snadněji, než bychom si přáli.

A co dělá milující Bůh? Z lásky ke mně na sebe bere všechny moje zrady, mou ukrývanou pýchu, pro kterou nechci vidět, co ode mne žádá. Protože právě hledání toho, co ode mě očekává Bůh, je někdy obtížné, volím pro sebe buď snadnější cesty, nebo se na jeho vůli úplně přestávám ptát.

Postní dobou prozařuje postava milujícího Pána, který se z lásky k nám zříká sám sebe a bere na sebe všechno, čím jsme porušili lásku.

Tak to bude úkol na tento postní týden: Dívat se na kříž a učit se v něm číst. Číst tam o Kristově lásce, o Kristově lásce ke mně a tak snadněji poznávat, že jsem člověkem zadluženým. A to bude výborný odrazový můstek k naší odpovědi, o které bude řeč příště…