Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete… Farizeové a zákoníci měli do detailů přesně vypracovaný systém příkazů a zákazů a mechanicky je plnili. Ale neptali se na jejich smysl. A to je to, co nám Ježíš přišel říct: Ptej se po smyslu přikázání!

Konkrétní příklad: Farizeové a zákoníci měli seznam asi 39 druhů práce, kterou ve sváteční sobotní den nesměli konat a hodně na tom lpěli. Dokonce snad měli stanovený i počet písmen, které člověk ve sváteční den mohl napsat. Měli stanovený počet kroků, který ve sváteční den mohli ujít a hodně na tom lpěli. Když mechanicky dodrželi literu zákona, byli pyšní na to, jak jsou dokonalí. A měli i Kristu hodně za zlé, když ve sváteční den uzdravil nemocného. A Ježíš jim říká: Hoši, takhle ne! Sobota je pro člověka a ne člověk pro sobotu! … Nepochopili smysl přikázání o svěcení svátečního dne.

Jak jinak zní třeba to, co píše sv. Vincenc z Pauly: Je-li nutné v době modlitby zanést někomu lék nebo poskytnout pomoc, jděte tam s klidnou myslí a obětujte tu službu Bohu, jako byste byli na modlitbách. Nemusíte se zneklidňovat úzkostmi nebo výčitkami svědomí, jestliže pro službu chudým vynecháte modlitbu. Vždyť to není zanedbávání Boha, opustíte-li Boha pro Boha, to znamená, přeruší-li se jedna služba Bohu, aby se pro něj vykonala jiná.

Ježíš vede k pochopení smyslu zákona, ne k dodržování litery. On říká: Ty řekneš, že jsi nikoho nezabil. Ale možná jsi nezabil jenom proto, že jsi k tomu nenašel dost odvahy a máš strach z kriminálu. Ale kolik je možná hněvu ve tvém srdci! Ty řekneš, že jsi nezcizoložil. Ale možná jsi nezcizoložil jenom proto, že jsi k tomu neměl příležitost nebo protože jsi měl strach z nemoci. Ale jak se možná v těchto věcech rochníš ve svém srdci! Ty řekneš, že jsi nikdy křivě nepřísahal. Ale jak možná kroutíš ta obyčejná slova!

Ježíš nevede k mechanickému plnění litery zákona, ale k naplnění smyslu. To bychom mohli promítnout do tolika rovin…

Možná se budeš zpovídat, že jsi byl roztržitý při modlitbě. Ale hřích musí být vědomý, aby byl hříchem a materií ke zpovědi. Jestli jsi byl roztržitý nevědomky, proč se tím trápíš? Proč se z toho zpovídáš? Nebylo by lepší uvažovat a případně se i zpovídat z toho, jak velká je tvoje touha s Kristem si popovídat v modlitbě i mimo to ranní a večerní minimum?

Možná se budeš zpovídat z toho, že jsi byl nemocný a nebyl jsi proto na mši svaté. Jestli jsi nebyl v kostele kvůli nemoci, proč se tím trápíš a proč se z toho zpovídáš? Copak si fakt myslíš, že Bůh po tobě chce, abys s 39 stupni horečky šel do kostela? Nebylo by lepší uvažovat a případně se zpovídat z toho, jestli tě to táhne za Kristem třeba i tehdy, kdy to povinnost není, třeba jen tak z lásky přijít ve všední den?

Možná se budeš zpovídat, že jsi vzal Boží jméno nadarmo. Ale hřích musí být vědomý, aby byl hříchem a materií ke zpovědi. Jestli jsi bral Boží jméno nadarmo nevědomky, proč se tím trápíš? Proč se z toho zpovídáš? Nebylo by lepší uvažovat a případně se i zpovídat z toho, jestli máš pro Boží čest a slávu ochotu něco konkrétního udělat? Uklidit kostel, podělit se o radost z vyslyšené modlitby, říct druhému, kým je pro tebe Bůh?

Možná se budeš zpovídat, že jsi v pátek jedl maso. Ale v obyčejné pátky se ten skutek pokání už nemusí nutně týkat masa! Nebylo by pravdivější pokání navštívit v ten pátek nemocného, přijít na mši svatou, odepřít si televizi?

Možná budeš pyšný, že jsi nezabil ani nezcizoložil. Ano, tvoje ruce jsou čisté. Ale nejsou taky prázdné?

Možná budeš pyšný, že jsi nic neukradl, ale nebylo by dobře myslet třeba víc na děti v Africe, na chudé, kteří umírají hlady, na lidi vedle tebe, kteří jsou na tom hůř?

Možná si uděláš „fajfku“, že jsi splnil povinnost a byl jednou za rok u zpovědi. Ale máš touhu smířit se s Bohem i mimo to?

Ježíš nevede k bezhlavému plnění litery zákona. Vede k pochopení a naplnění jeho smyslu. Otázka zní: Kde mám opustit literu zákona a naplnit jeho smysl já?