Existuje taková hezká hádanka: Jakou větu žádný člověk tady na zemi nemůže pravdivě říct? Odpověď zní: Jsem mrtvý… To žádný člověk na této zemi pravdivě říct nemůže.

Ale my jsme v dnešním prvním čtení slyšeli větu, kterou nemůže pravdivě říct žádný nevěřící člověk: „Bůh je mou silou.“ A já bych na tuto drobnou, ale nesmírně silnou větu chtěl tady dneska upozornit: Bůh je mou silou. Kdybychom si z dnešní mše svaté neodnesli žádnou jinou myšlenku, jenom tuto, tak jsme si odnesli strašně moc: Bůh je mou silou… Tato slova si může přivlastnit každý, kdo Bohu věří, kdo ho má rád. Můžeme si tato slova opakovat ve chvílích, kdy jde na nás obava, strach, slabost, kdy jsme vystaveni nějakým zkouškám. Může nás ta věta povzbudit, protože to je skutečnost: Bůh je mou silou, o kterou se mohu opřít.

Možná z jiného zorného úhlu, ale totéž nám říká dnešní 2. čtení: Svatý Pavel píše do Korintu, kde se církev zmítala ve vážných problémech. Ale on nezačíná řešením těch problémů. On je řeší potom, to ano. A hodně podrobně. Ale začíná tím, že ukazuje na Řešení s velkým Ř – na Krista. A to je také připomínka pro nás: Máš s něčím problém? Má tvoje rodina s něčím problém? Dřív, než začneš hledat to lidské řešení, zkontroluj, na co jsi zaměřený. Na koho jsi zaměřený. Řešení s malým ř hledáš a budeš hledat. A to je dobře. Ale začni tím, že začneš hledat řešení s velkým Ř. Jak to svatý Pavel napsal jinde: Hledejte svou sílu v Pánu, v jeho všemohoucnosti! Bůh je mou silou…

A potom evangelium, kde je zase totéž řečeno jinými slovy. Svatý Jan Křtitel říká o Kristu, že on je ten Beránek, který na sebe bere hříchy světa. A nejenom ty hříchy, ale i všecky bolesti, všecko to, co nezvládáme, všecko to, co nás znemožňuje. A že toho někdy může být dost, co nás znemožňuje a co nám brání volně se nadechnout! Zase: Bůh je mou silou. Pokud mám odvahu k němu přistoupit, tak on bez výčitek bere na sebe i to, co bych si nejraději ani sám před sebou nepřiznal. To je Boží slovo – to je jistota!

A stačí. Nechci ty myšlenky rozředit. To je nesmírně silná věta, kterou žádný nevěřící člověk nemůže pravdivě říct. Kdo Bohu věří, kdo ho má rád, ten ji říct může: Bůh je mou silou. V různých rovinách tato myšlenka zazněla ve všech třech dnešních čteních. Promítněme si tuto větu taky do různých rovin svého života: do svých obav, do svých slabostí, do svých strachů, do svých zkoušek, do svých problémů, do toho, co nezvládáme, do toho, za co se stydíme a co si třeba nechceme přiznat ani sami před sebou. Ježíš to bere na sebe, když mu to „pověsím na krk“. Bůh je mou silou…