Vzácné dary přinesli mudrci Pánu Ježíši. Zjišťoval jsem na mši svatou pro děti, jak moc vzácné ty dary byly. Tak třeba takovou kilogramovou zlatou cihličku bychom dnes pořídili za necelý milion korun. Na kilogram skutečně kvalitního kadidla se v době Ježíšově muselo pracovat zhruba tři týdny. A myrha byla ještě pětinásobně dražší než kadidlo. Přinesli mudrci vzácné dary.

Básník Václav Renč, když ve verších popisuje klanění mudrců, používá mj. tato slova:

Hle, naše dary, stříbro, zlato,
tmí se nám v dlaních jako bláto
před tváří tvou…

A nad tím budeme dneska uvažovat: Mudrci přinesli narozenému Ježíšovi vzácné dary. Ale Bůh dává člověku víc. Budeme dnes uvažovat nad tím bohatstvím, které v církvi máme. Život z víry – to totiž není jenom víra, to nejsou jenom obřádky. Ale to je moc Boží, kterou člověk může nasávat do svého života. Nemusíme jít životem jenom svými silami! Máme v církvi veliké bohatství. Máme modlitbu, kterou svoláváme moc Boží do svých životů a do životů našich drahých. Máme mši svatou – zpřítomnění Ježíšovy oběti na kříži a z jejích plodů žijeme. Máme ostatní svátosti, které nás očišťují, posilují. A to snad víme a snad z toho žijeme. Co ale dnes bývá u spousty lidí nedoceňováno, to jsou svátostiny – jako jsou žehnání, používání svěcené vody, požehnaných předmětů. To je vzácná věc! I jimi svoláváme Boží moc, Boží požehnání, Boží ochranu do našich životů a do životů našich drahých.

Při dnešní mši svaté se zde žehná voda, křída a kadidlo. V kostelech nádobky se svěcenou vodou máme stále. Žehnáme se jí při vstupu do kostela na připomínku našeho křtu a při odchodu z kostela ji opět používáme jako výraz prosby o Boží ochranu ve světě. V kostelech nádobky se svěcenou vodou máme stále. A vy dříve narození víte, že kdysi i v domácnostech běžně někde u vchodu bývaly nádobky se svěcenou vodou. Když lidé do domu vstupovali a zvláště když z domu odcházeli, žehnali se nebo i pokropili dům jako výraz prosby o Boží ochranu pro člověka i pro to místo, pro ochranu před zlými lidmi, ale zvlášť před působením Božího nepřítele. Bylo by fajn se k tomu vrátit. Ty věci jsou a fungují. Ale fungují jenom s vírou! Bez víry se člověk může sprchovat a nebude mu to k ničemu. Ale s vírou se může přežehnat svěcenou vodou, může požehnat dům a funguje to. Vždyť víme, kolik útoků Božího nepřítele je nasměrováno právě na rodiny. Žehnejme se svěcenou vodou, žehnejme své domy, odrážejme útoky nepřítele. Že ďábel utíká před mocí svěcené vody – to není kec! Nemusíme jít do toho sami. Ty věci fungují!

Stejně používání posvěcených (přesněji: požehnaných) předmětů: medailek, křížků, obrázků. Tím vším člověk svolává Boží požehnání na sebe, na dané místo, na jeho obyvatele. Ale to funguje s vírou! Bez víry mohu vozit za zpětným zrcátkem pět růženců a nemusí mi to být k ničemu. Ale s vírou ty věci fungují!

Podobně posvěcené kadidlo. Jak říkal bývalý exorcista P. Vojtěch Kodet, když při těch exorcismech viděli, jak démon reaguje na posvěcené kadidlo, každou neděli se u nich od té doby používalo. Když s vírou napíšu posvěcenou křídou na svůj příbytek prosbu o Boží požehnání – to všecko funguje! Ale s vírou! Ne jako talisman, ne jako magie.

Nejenom zlato, kadidlo a myrha. I my máme v církvi vzácné dary. A patří mezi ně i svátostiny – žehnání, používání svěcené vody, posvěcených předmětů… Bude dobře vracet se i k nim. Je v nich veliká moc, když jsou používány s vírou. Využívejme Boží moc, která je do těchto záležitostí vložená! I v tomto smyslu slova platí: Nemusíme jít životem jen svými silami.