Browse By

PROMLUVA Z PŮLNOČNÍ MŠE SVATÉ – SVĚTLO DO TEMNOT

Možná, že někdy i někoho z vás napadla otázka, proč vlastně hlavní bohoslužbou Vánoc je půlnoční mše svatá. Ono to není tak úplně přesné! Když si vezmeme misál – knihu modliteb ke mši svaté, tak zjistíme, že formulář této mše svaté je nadepsán slovy „V noci“. Proč o Vánocích slavíme hlavní mši svatou v noci? Zjednodušeně bychom mohli říct: Proto, že Ježíšův historický příchod na svět – jeho narození – se odehrálo v noci. Tak by se to možná naučily děti v náboženství, ale my si můžeme dovolit i daleko hlubší pohled: Scházíme se v noci, abychom si uvědomili, že příchod Pána Ježíše do našeho světa znamená příchod světla.

Když prorok Izaiáš dávno před Kristovým narozením předpovídá Ježíšův příchod, říká slova, která jsme slyšeli v dnešním 1. čtení: Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo.

Když si pozorně všimneme obrazů, které znázorňují narození Ježíše Krista, tak možná jistíme, že nejeden malíř do toho obrazu zakomponoval také prvek světla: Nějaká chýše nebo jeskyně. A bývá ve tmě. Ale vevnitř v té chýši je narozené Dítě a z toho Dítěte vychází světlo. Ti, kteří jsou kolem toho Dítěte, jsou tím světlem nějakým způsobem ozářeni – více nebo méně – podle toho, jako jsou daleko nebo blízko.

Střídá se to v našem životě. Asi tak jako se střídá den a noc. Chvílemi jsme ve světle, chvílemi jako bychom byli ve tmě. Když budeme k sobě upřímní, tak si budeme muset přiznat, že většina z nás si i na tuto bohoslužbu přináší v sobě větší či menší kus temnoty, která nás sužuje. To jsou různé ty starosti, problémy, nemoci, utrpení, životní ztráty. A my jsme pozváni, abychom do sebe nasáli světlo toho, který je Světlo ze světla.

Co je na těch obrazech – to funguje i dnes. A nejenom o Vánocích. To funguje každý den. Čím blíž je člověk Kristu, tím víc světla padá do jeho temnot.

Odpoledne jsme si s dětmi připomínali, že Ježíš má „narozky“. Vánoce jsou narozeninami Ježíše Krista. Když jdeme na oslavu narozenin, když jdeme oslavenci blahopřát, je to jako bychom mu řekli: „Je dobře, že jsi!“ Jestli Vánoce jsou narozeninami Ježíše Krista, tak dvojnásob, trojnásob bude dobře i jemu dnes říct: „Je dobře, že jsi! Je dobře, že jsi nejenom pro tuto noc, ale i pro každý den a každou noc našeho života.“ Kdosi krásně řekl, že my, kdo jsme věřící, kdo s Kristem žijeme, kdo v modlitbě svoláváme jeho moc do našich životů a zvlášť kdo Krista přijímáme ve svátostech, v Eucharistii, jsme šťastnější než ti pastýři a ti mudrci od východu, protože oni přišli, poklonili se a odešli, ale my u zdroje Světla a s tímto zdrojem Světla žijeme permanentně. To je veliké pozvání – pro každý den a každou noc našeho života: Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo.

A ještě jeden pohled: Víte, kdo se zpravidla nejvíc a nejčistěji těší na Vánoce? Víte to dobře. Děti. Děti, které nemohou velet. Děti, které mohou jenom čekat a nechat se obdarovat. Tak vezměme si příklad z dětí. Dejme příležitost našemu dobrému Bohu, Otci, aby nás obdaroval svým Synem – Světlem ze světla, Světlem do každodenních temnot. Čím mu budeme blíž, tím víc naše temnoty prozáří…