Browse By

PROMLUVA ZE 3. NEDĚLE ADVENTNÍ (A,B,C) – SVÍCE NADĚJE: JEŽÍŠ JE NAŠÍ NADĚJÍ

Slavíme 3. neděli adventní, která bývá v církvi nazývána latinským slovem „Gaudete“, což v překladu znamená „Radujte se!“ Máme se radovat, že Pán je blízko. A tak jistě i v promluvě by mělo zaznít něco, co tu radost nechá nějak rezonovat i v našem srdci.

Na adventním věnci zapalujeme 3. svíci. Budu to pro nás svíce naděje. Lidé, když slyší o naději, tak zbystří. Kdosi krásně řekl, že naděje je malá sestřička, která za sebou táhne dvě velké sestry: víru a lásku. O víře se mluví moc a o lásce taky. Ale naděje mnohým lidem dneska chybí. Mnozí už nic nečekají. Ale podvědomě po naději prahnou. Když se o ní začne mluvit, zbystří.

Něco málo k naději jsme si připomněli ve farním časopise: Naději má ten, kdo věří, že není všechno ztracené. Naději má ten, kdo věří, že cesty jsou. Ať už v těch přirozených záležitostech nebo třeba i pokud jde o naši věčnost. Zabývali jsme se také extrémy, kdy se člověk naděje vzdává a propadá zoufalství, nebo kdy se naopak naděje zvrhne až v opovážlivost. Ale co je to ta naděje? V čem je naše naděje?

Odpověď nacházíme v evangeliu: Jan Křtitel byl ve vězení. A byl v krizi. Ten, který připravoval cestu Kristu, ten, který na Krista ukázal jako na Beránka Božího, prožívá najednou krizi a posílá své učedníky, aby se šli Krista zeptat: „Ty jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ Krize může přijít. I v našem životě. Ale ON je ten, který má přijít. Ježíš je ten, který má přijít. I do těch krizí. On je nadějí člověka!

Dovolím si tady ocitovat myšlenky vzácného kněze P. Benedikta Holoty:

Nejsi nositelem své naděje ty. Nositelem tvé naděje je Ježíš. Ve svých smutcích a krizích se nevzrušuj. Bezezbytku se dej Pánu v plné naději. On může a chce tvůj život naplnit. On je tvá naděje. V něm je tvá naděje. On nese tvoji naději.
Budeš-li se dívat na sebe – zmalomyslníš. Budeš-li se dívat na Pána – budeš plný naděje! Pán není ani tak smutný z našich hříchů, jako spíše z toho, že v něho málo doufáme. V jeho dobrotivost a lásku. Nemíchej do toho Boží spravedlnost. Ta se týká ne trestání, lidé se vytrestají sami, nýbrž toho, že spravedlivě odmění, že nezapomene sebemenší dobro, že se bude za tebe brát se vší svojí vahou.
Sv. Terezie říká: „I kdybych měla na sobě všechny hříchy světa, přece bych ani na okamžik nezapochybovala, že mi Ježíš odpustí.“ Skutečně složit důvěru v Pána!

A druhý citát bude z promluvy našeho papeže Františka:
Prosili jste mě o slovo naděje. To, co vám chci říct, co je základem všeho – to je Ježíš Kristus. Když se všechno zdá těžké, když se nám zdá, že svět se na nás řítí, obejměte kříž, obejměte Jeho a prosím vás: Nikdy se nepusťte jeho ruky! I kdyby vás někdo od něho odtahoval. A když padnete, nechejte se jím postavit.
Vítězství není v tom, že nepadneme, ale v tom, že nezůstaneme ležet. To je to umění a on je jediný, kdy je schopný tě zvednout za ruku abys nezůstal ležet. Jediný, kdo to dokáže udělat, je Ježíš Kristus. On ti možná pošle bratra, který ti pomůže, který tě zdvihne. Neřekni svému bratru: Nedívej se na mě, protože jsem celý zašpiněný. Neříkej: Pro mě už není východisko. Nechej, aby tě chytil za ruku a všechno to bohatství, které je v nitru v tobě, i když je zablácené, špinavé, to nevadí, ale díky naději přinese plody. Ale vždy, když se budeš držet ruky Ježíše Krista – to je ta cesta! To je to umění, jak stoupat! To neznamená, že nespadneš, ale že nezůstaneš ležet. Nedovolte si nikdy zůstat ležet, ano?
Nikdy nepusťte ruku Ježíše Krista. Nikdy se od něho nevzdalte. A když se vzdálíte, postavte se a pokračujte, protože on vám rozumí, ví, že takové věci se dějí. Protože když budete Ježíše Krista držet za ruku, budete schopni žít naplno. Díky němu budete moci věřit, že život stojí za to, že stojí za to být kvasem, být světlem, být solí.

Vracím se ještě k tomu příběhu o čtyřech adventních svících, jak nám zazněl o 1. neděli adventní. Všecky svíce zhasly: svíce míru, svíce víry, svíce lásky. Jenom ta svíce naděje zůstala hořet a tomu plačícímu dítěti řekla: Neplač! Dokud hořím já, mohu zapálit i ty ostatní.

Ať v nás hoří naděje! Ona je ta malá sestřička, která za sebou táhne dvě velké sestry – víru a lásku. I kdyby všecko v nás už zhaslo, ale ať hoří naděje. Ježíš je naší nadějí. Jde o to nepustit se jeho ruky. Třetí svíce na adventním věnci ať nám to připomíná…