Chtěl bych se dnes spolu s vámi nad dnešní slavností zamyslet tak trochu z historického zorného úhlu promítnutého do naší současnosti. Historie je poučná. A kdosi kdysi řekl, že ten, kdo se z historie nepoučil, je odsouzen prožít si ji znovu.

Bylo to před necelými 100 lety. Tehdy se svět zvedal z trosek po 1. světové válce. Lidé uvažovali pod vládou koho a na principech čeho se má společnost uspořádat. Papež Pius XI. tehdy řekl tato vzácná slova: Uznejte královskou vládu Krista a postavte ji proti ničivým silám dnešní doby. V roce 1925 ustanovil svátek Krista Krále a vyzval lidstvo, aby Krista přijalo jako svého Krále a evangelium jako chartu lidských práv.

Byla to ovšem doba, kdy se k moci tlačili i jiní „králové“ a „spasitelé“: V Rusku Lenin a po něm Stalin slibovali ráj na zemi skrze bolševismus a komunismus, Mussolini získával Itálii pro myšlenky fašismu, Hitler v Německu chtěl spasit svět svým nacismem ve Třetí říši. Tři „spasitelé“. A vedle nich papež s výzvou, aby lidé Krista přijali jako Krále a evangelium jako chartu lidských práv.

Nabízí se otázka, jak by asi vypadal svět a jak by vypadala naše Evropa, kdyby tato papežova výzva byla přijata. Kdyby lidé skutečně přijali Krista jako Krále a evangelium jako chartu lidských práv. Zatím Evropa prožila druhou světovou válku, diktaturu komunismu… 27 let už žijeme ve svobodě, ale cítíme, že ani s tou svobodou to není tak jednoduché. Cítíme, že když nebude Králem Kristus a když chartou lidským práv nebude evangelium, když králem bude velké lidské JÁ (ať už kohokoliv), když normou dovolenosti či nedovolenosti jednání bude to, co dělají všichni, tak to moc dobré nebude. To je jeden obrázek.

Druhý obrázek je z Říma. Kdo jste byli na pouti v Římě, možná jste si všimli na Svatopetrském náměstí velkého obelisku, který kdysi stával v Neronově cirku, kde byl němým svědkem mučednické smrti mnoha křesťanů, kteří neohnuli páteř a nezapřeli Krista a nenechali si Krista vzít. Ten obelisk dneska stojí v centru křesťanství – na náměstí sv. Petra v Římě a je na něm vyryt nápis: Kristus vítězí, Kristus kraluje, Kristus vládne všem.

Třetí obrázek je také z Říma: Existovala krásná fotografie, na které byl záběr z Křížové cesty u Kolosea, tedy u místa, na kterém také umírali křesťanští mučedníci. Na té fotografii byl zachycen papež Jan Pavel II., jak nese kříž, kolem něj velký zástup věřících a v pozadí trosky Kolosea. Nepřátelé zůstali v troskách, Ježíš zůstal.

A můžeme se podívat i do našich novodobých dějin, třeba jen na těch 27 budování naší svobody. Kolik to byla „králů“ a „spasitelů“, kteří slibovali kdeco vyřešit: ve výchově dětí, v ekonomice, v politice… Jako když na Silvestra vystřelíte světlici, ona vybouchne a zazáří, lidé k ní upnou zraky a ona zhasne. I v té politice: Napřed Občanské fórum, pak ODS, ODA, ČSSD, Strana zelených, Věci veřejné, Úsvit, teď září ANO, kdoví kdo bude zářit za deset nebo za dvacet let. Mnohé ty strany zazářily, lidé k nim upnuli své naděje, a ono to zhaslo nebo dohasíná. A po leckterých zůstala spoušť. A lidé upnuli naděje k jiné „světlici“ a ona zase zhasla nebo uhasíná. A mnozí už propadají totální apatii.

I dnes jsme na rozcestí. Mnoho „spasitelů“ v mnoha oblastech nabízí své služby a zaručené recepty. Ale je tady i výzva přijmout Krista jako Krále a evangelium jako chartu lidských práv. Ať nás dějiny poučí. Protože kdo se z dějin nepoučí, ten je odsouzen prožít si je znovu.