Mnozí jsme to zažili: Ten pocit, když se nám podařilo opravit kostel nebo když se do kostela podařilo pořídit něco hezkého. A to jsme nezažili pocity těch, kteří si ve své obci, ve svém městě postavili nový kostel! Člověk má radost. Kdo by neměl? Možná jsme v pokušení zakládat si na tom.

Jak nám připomnělo evangelium, na tom krásném Jeruzalémském chrámu si zakládali i židé. Byl jejich chloubou. A mluvili o tom. A my dnes slyšíme v evangeliu, jak Ježíš do této situace řekne něco, co muselo být ale hodně studenou sprchou: „Když někteří mluvili o chrámu, jakými krásnými kameny a pamětními dary je ozdoben, řekl Ježíš: Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozbořeno.“

Obraz zbořeniště chrámu – to byl pro žida obraz konce světa. Ale pro nás to také není příjemná představa, že ta práce, kterou jsme dělali, by přišla vniveč a všechno by bylo v sutinách!

A Ježíš jde dál. Říká, že přijdou války a vzpoury a zemětřesení. A jde ještě dál. Říká: „Předtím na vás vztáhnou ruce, budou vás pronásledovat, vydávat synagogám na soud a do vězení, budou vás předvádět před krále a vladaře pro mé jméno. To vám dá příležitost k svědectví.“

Když se lidé umí postarat o svůj kostel, když se farnost umí postarat o svůj kostel, to je svědectví. Ale není to celé svědectví. Ježíš nám připomíná, že on nás povolal k něčemu vyššímu: Abychom dokázali zůstat Bohu věrni i před těmi lidmi, kteří se nám budou pro víru smát a budou nás pro víru pronásledovat. To je vrchol svědectví.

A pak přijde vrchol evangelia: „Ani vlas se vám z hlavy neztratí…“ To je jako balzám dnešního evangelia.

Můžeme se dívat na to dnešní evangelium dvěma pohledy. Pohledem toho, že se dějí a budou dít katastrofy a pronásledování, anebo pohledem: Ano, Pane, Tvým věrným se ani vlas z hlavy neztratí. Tím pohledem, že jednou bude konec vší té zlobě, která je kolem nás. Vždyť to je radostné poselství, že ten, který je zlý, jednou skončí, ať je to ďábel nebo člověk! Že to zlo, které je kolem nás, ať je to cokoli, jednou pomine, protože Ježíš je Vítěz. A jestli já budu s ním, tak budu vítězem s ním a ani vlas se mi z hlavy neztratí. Ježíš neřekl, že temné věci nepřijdou. Přijdou! A neřekl, že nebudou bolet. Budou! Stejně jako v Ježíšově životě ty temné věci přišly a bolely. Ale on zvítězil. A jestli já budu s ním, tak zvítězím s ním a ani vlas z hlavy se mi neztratí. Proč mám strach a z čeho?

Je zvláštní, jak podléháme tomu démonu strachu, který ovládl lidské pokolení. Necháváme se sužovat a trýznit. Máme strach ze všeho možného, jenom ne z toho, z čeho strach mít máme – z hříchu. Lidé se bojí umírajícího člověka, ale nebojí se nechat zemřít toho člověka v nemocnici bez kněze. A žena se bojí, aby nepřišla do jiného stavu, a už se nebojí to dítě zamordovat. A možná se trochu bojíme o ten náš kostel. A možná už se nebojíme toho, že za 14 dní už do toho kostela možná nepůjdu nebo že tam půjdu a nebudu se tam modlit, nebo že tam nebudu tím, čím tam v tom kostele mám být. Bojíme se každé vrásky a šedivého vlasu, toho, jak stárneme, prohlížíme se před zrcadlem, ale toho, že denně marníme hodiny času, toho se nebojíme. Bojíme se světových katastrof, ale nebojíme se toho, že hřešíme – té největší lidské katastrofy.

„Ani vlas z hlavy se vám neztratí“, říká Ježíš těm, kteří zůstanou věrní a vytrvají. Trpělivostí a vytrvalostí si zachráníte svou duši. A to je povzbuzení dnešního evangelia. Abychom nezůstali u vnějších skutečností. Abychom šli dál. Abychom jako jsme se rozhodli svědčit zvnějšku pro Boha (třeba i péčí o tento krásný kostel), tak abychom se rozhodli svědčit svojí věrností, svojí láskou, tím, že budeme jiní, než ti ostatní, tím, že se nebudeme stydět za víru, tím, že vytrváme.

Pak i nám platí to Ježíšovo slovo: Neboj se, ani vlas z hlavy se ti neztratí…