Nevím, jestli jsme si toho všimli, ale to, o čem vypráví dnešní úryvek evangelia – to byla docela provokace! Evangelista sv. Lukáš zcela jasně mluví o tom, že saduceové nevěří ve vzkříšení. A tito lidé, kteří ve vzkříšení nevěřili, přicházejí k Ježíšovi s historkou, která byla skutečně těžce „přitažená za vlasy“ která se asi těžko mohla stát, že totiž bylo 7 bratrů, jeden se oženil, zemřel, pak druhý si vzal tu samou, a zase zemřel a třetí též tak a tak všech sedm se ženilo s tou samou ženou a umírali… No Pane, komu z nich ta žena pak bude patřit při vzkříšení?!

Oni se neptali proto, aby pochopili. Oni chtěli Ježíše chytit za slovo a ukázat, že mají pravdu. Ve vzkříšení nevěřili, zaobírali se hloupostmi a to podstatné jim unikalo.

Tak to je asi první otázka, kterou bychom si dneska mohli položit – jestli totiž opravdu věřím ve fakt vzkříšení.

A druhá otázka: Pokud ano, pokud věřím i v to své vzkříšení, pak jak je tomu v mém životě s důrazem na prkotinky nebo na věci podstatné?

Pro ilustraci příběh s názvem Kávová lžička

„Nikdy mu neodpustím. Řekla jsem mu, že mu nikdy neodpus­tím.“
Stará paní mluvila slabým, ale odhodlaným hlasem, když jí do­mácí ošetřovatelka přinesla léky na noc. Stará paní se otočila na bok a v její tváři, soustředěně hledící na závěs okolo postele, se zračil utrápený výraz. Tento krátký pohled odhalil hlubokou ránu v jejím nitru.
Vyprávěla ošetřovatelce, jak ji navštívil bratr a obvinil ji, že si po matčině smrti vzala z rodinných klenotů víc, než jí náleželo. Vyjmenoval různé věci a svůj výčet zakončil kávovou lžičkou. „Tu kávovou lžičku chci,“ dodal. Po celých čtyřicet let od matči­ny smrti skrýval své emoce, které nyní vybuchly. Staré paní se jeho obvinění dotklo a urazilo ji a přísahala, že mu to nikdy neodpustí. „To je moje lžička. Matka ji dala mně,“ bránila se. „On nemá pravdu a nikdy mu to neodpustím.“
Sestřička stála u jejího lůžka a cítila v nitru bolest a smutek. Lžička – kávová lžička! Na této posteli leží žena, která má před sebou už jen dva měsíce života – jen šedesát dní, pak přijde na věčnost a už nikdy v tomto životě svého bratra neuvidí. Její mysl i duše jsou plny hořkosti a jediný rodinný svazek je zpřetrhán kvů­li kávové lžičce!
Když se ošetřovatelka vrátila na stanici, hluboce se zamyslela: „Kolik je takových kávových lžiček v mém životě? Kolik věcí, stej­ně nedůležitých jako lžička, mě z hlediska věčnosti dělí od Boha a od ostatních lidí? Jak mě neodpuštění odděluje od mé rodiny?“ A prosila Boha, aby jí pomohl zkoumat její srdce.
„Kolik kávových lžiček je v mém životě?“