PROMLUVA Z 32. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – KÁVOVÁ LŽIČKA
Nevím, jestli jsme si toho všimli, ale to, o čem vypráví dnešní úryvek evangelia – to byla docela provokace! Evangelista sv. Lukáš zcela jasně mluví o tom, že saduceové nevěří ve vzkříšení. A tito lidé, kteří ve vzkříšení nevěřili, přicházejí k Ježíšovi s historkou, která byla skutečně těžce „přitažená za vlasy“ která se asi těžko mohla stát, že totiž bylo 7 bratrů, jeden se oženil, zemřel, pak druhý si vzal tu samou, a zase zemřel a třetí též tak a tak všech sedm se ženilo s tou samou ženou a umírali… No Pane, komu z nich ta žena pak bude patřit při vzkříšení?!
Oni se neptali proto, aby pochopili. Oni chtěli Ježíše chytit za slovo a ukázat, že mají pravdu. Ve vzkříšení nevěřili, zaobírali se hloupostmi a to podstatné jim unikalo.
Tak to je asi první otázka, kterou bychom si dneska mohli položit – jestli totiž opravdu věřím ve fakt vzkříšení.
A druhá otázka: Pokud ano, pokud věřím i v to své vzkříšení, pak jak je tomu v mém životě s důrazem na prkotinky nebo na věci podstatné?
Pro ilustraci příběh s názvem Kávová lžička
„Nikdy mu neodpustím. Řekla jsem mu, že mu nikdy neodpustím.“
Stará paní mluvila slabým, ale odhodlaným hlasem, když jí domácí ošetřovatelka přinesla léky na noc. Stará paní se otočila na bok a v její tváři, soustředěně hledící na závěs okolo postele, se zračil utrápený výraz. Tento krátký pohled odhalil hlubokou ránu v jejím nitru.
Vyprávěla ošetřovatelce, jak ji navštívil bratr a obvinil ji, že si po matčině smrti vzala z rodinných klenotů víc, než jí náleželo. Vyjmenoval různé věci a svůj výčet zakončil kávovou lžičkou. „Tu kávovou lžičku chci,“ dodal. Po celých čtyřicet let od matčiny smrti skrýval své emoce, které nyní vybuchly. Staré paní se jeho obvinění dotklo a urazilo ji a přísahala, že mu to nikdy neodpustí. „To je moje lžička. Matka ji dala mně,“ bránila se. „On nemá pravdu a nikdy mu to neodpustím.“
Sestřička stála u jejího lůžka a cítila v nitru bolest a smutek. Lžička – kávová lžička! Na této posteli leží žena, která má před sebou už jen dva měsíce života – jen šedesát dní, pak přijde na věčnost a už nikdy v tomto životě svého bratra neuvidí. Její mysl i duše jsou plny hořkosti a jediný rodinný svazek je zpřetrhán kvůli kávové lžičce!
Když se ošetřovatelka vrátila na stanici, hluboce se zamyslela: „Kolik je takových kávových lžiček v mém životě? Kolik věcí, stejně nedůležitých jako lžička, mě z hlediska věčnosti dělí od Boha a od ostatních lidí? Jak mě neodpuštění odděluje od mé rodiny?“ A prosila Boha, aby jí pomohl zkoumat její srdce.
„Kolik kávových lžiček je v mém životě?“