Browse By

PROMLUVA V DEN SVATOŘEČENÍ MATKY TEREZY – ŽIVOT TAK SKROMNÝ I BOHATÝ

Spolu s celou církví se dnes radujeme ze svatořečení osobnosti, jejíž význam překračuje hranice církve, Matky Terezy. Pojďme si tedy připomenout její tak skromný a přesto tak bohatý život.

Narodila se 27. srpna 1910 ve Skopje v albánské oblasti Kosovo. Narodila se do zámožné rodiny albánských katolíků. Když ve 12 letech slyšela kázat misionáře z Indie, poprvé pocítila touhu po řeholním životě. V 18 letech odcestovala do Irska a v Dublinu vstoupila k sestrám Naší Paní Loretánské. Brzy se pak dostala do Indie, do Kalkaty. Tato řeholní sestra působila na střední škole jako učitelka zeměpisu a dějepisu. Vynikala odvahou a organizačním talentem. V r. 1944 se stala dokonce ředitelkou školy. V roce 1946, když jela vlakem na duchovní cvičení, ji plně zasáhla bída chudých a ucítila povolání vyměnit zajištěný život v kongregaci za službu nejubožejším z ubohých. To se stalo v r. 1948 – když jí bylo 38 let. Pronikala do skutečně nejopuštěnějších zákoutí, setkávala se s těžce postiženými, kteří kolikrát lezli po čtyřech a prosili o něco k jídlu.

Péče o polomrtvé lidi, okousané od myší a krys, byly běžnou záležitostí. Mnohdy nemohla udělat víc, než jim pomoci důstojně zemřít. Založila novou kongregaci sester Misionářek lásky, které s Matkou Terezou spolupracovaly a které dnes v mnoha zemích světa pečují o lidi na okraji společnosti. Do roku, v němž Matka Tereza předala vedení a zemřela, měla tato kongregace již téměř 4000 sester na 610 základnách ve 123 zemích světa. Se sestrami, které dnes živí asi 500 000 rodin, vyučují 20 000 dětí a pečují o 90 000 malomocných, spolupracuje na 4 000 000 laiků. Deset těchto sester působí i v České republice, a to v Praze a v Ostravě. Starají se především o lidi bez domova, často o romské rodiny. Misionářky lásky žijí velmi jednoduše a chudě. Tak to chtěla jejich zakladatelka Matka Tereza: Prosazovala solidaritu s chudými i ve stylu života. A tak její sestry i dnes téměř nic nevlastní. Z elektrických přístrojů pro svou potřebu používají jen žehličky a ledničky. Prádlo například perou ručně, spí společně v jedné místnosti.

Matka Tereza se v r. 1973 stala vůbec první nositelkou Templetonovy ceny. V r. 1979 pak v Oslu přijala Nobelovu cenu míru. Památná jsou její slova, která při přijímání Nobelovy ceny pronesla: „Dnes je největším nebezpečím pro mír zločin proti nenarozenému dítěti. Když matka dovede zabít vlastní dítě, co zadrží lidi od toho, aby se vzájemně nevraždili?“ Sama sesbírala a zachránila velké množství dětí, odložených jako odpad, a nepřeberné množství jich uchránila před potratem.

S přibývajícími roky rostly zdravotní obtíže Matky Terezy. Vedle potíží se srdcem, pro které měla v posledních letech stimulátor, prožila onemocnění plic i ledvin a trpěla pokročilou artritidou. V 87 letech byla vyčerpaná a poslední infarkt v r. 1997 již nepřežila. Zemřela 5. září. Přála si zemřít prostě – tak jako ti, o které pečovala. Přesto jí byl vystrojen státní pohřeb se všemi poctami, který přebíraly televizní společnosti z celého světa.

Blahořečena (což je předstupeň svatořečení) byla Matka Tereza papežem Janem Pavlem II. 19. října 2003 a tuto neděli 4. září je papežem Františkem oficiálně prohlášena za svatou.

Bylo by jistě mnoho impulsů a mnoho myšlenek z jejího života, které si můžeme odnést. Zůstaňme u té jedné myšlenky, která tady dnes již zazněla, a kterou Matka Tereza pronesla při přebírání Nobelovy ceny: „Dnes je největším nebezpečím pro mír zločin proti nenarozenému dítěti. Když matka dovede zabít vlastní dítě, co zadrží lidi od toho, aby se vzájemně nevraždili?“

Chraňme život po příkladu svaté Matky Terezy…