Včera v Píšti při děkanátní pouti za obnovu rodin a nová duchovní povolání vzpomínal otec generální vikář ateistickou reklamní kampaň, která v roce 2009 proběhla ve Španělsku a Velké Británii, kdy autobusy a vozy metra byly polepené plakáty se sloganem: „Bůh pravděpodobně není. Nedělejte si starosti a užívejte si života!“ Dál jsem to nezachytil úplně přesně, ale otec generální vikář vyprávěl, jak se ptali jakéhosi člověka, co na tu kampaň říká. A on odpověděl zhruba v tomto smyslu: „Já mám s Bohem zkušenosti, takže mojí víře žádná kampaň uškodit nemůže.“ A to je to nejkrásnější – když člověk má s Bohem zkušenosti.

Ovšem na cestě s Bohem jsou i začátečníci. Také ne každý se Bohu dostatečně otevřel, aby ty zkušenosti mohl mít. Ne každý Boží působení ve svém životě vnímá. A tak mohou být velmi dobré i jakési ty rozumové cesty k poznání Boha. O jedné z nich bude dnes řeč.

My jsme v dnešním druhém čtení slyšeli krásnou skoro až definici, co je to víra: Víra je přesvědčení o věcech, které nevidíme. Pozvali mě kdysi do vyučování na dvě základní školy, abych puberťákům povyprávěl něco o víře. Mnozí asi viděli kněze prvně v životě. Tak jsem jim říkal: Dívejte se, jsou lidé, kteří říkají: „Já věřím jenom tomu, co vidím, co si mohu vzít do rukou. A co nevidím, to neexistuje.“ A ptal jsem se těch školáků, jestli i mezi nimi někdo ten názor má. Měli. A bylo jich víc. Tak jsem si pak někoho z nich vybral a povídám: „Hele, a věříš, že máš rozum? Viděl jsi ho? Vzal sis ho do rukou? Máš ho?“ Někteří říkali, že ne. Tak jsme se zasmáli. Ale pak jsme si řekli: „Neviděli jsme svůj rozum, nevzali jsme si ho do rukou. A přesto věříme, že ho máme. Z účinku poznáme příčinu: Jsem schopný si něco zapamatovat, spočítat, domyslet. Rozum mám. Podobně třeba venku v těch drátech: Já tam nikdy ten elektrický proud neviděl. Ale jestli na konci toho drátu mi svítí žárovka nebo pracují stroje, proud tam je. Z účinku poznáváme příčinu.“ A říkal jsem těm mladým: „Ani Boha nevidíme. Nemůžeme si na něj přímo sáhnout, měřit, vážit. Ale když se podíváme na vesmír, na ty planety, na ten řád, na to, jak důmyslně všechno do nejmenších detailů funguje na naší planetě až po ten maličký svět atomů, buněk, genetiky a dalších záležitostí, mohlo by to fungovat samo – tolik záležitostí, tak dokonale – když ani propiska se sama neposkládá? Z účinků poznám příčinu.“ Svatý Pavel píše v Bibli: Co je Boha neviditelné – jeho věčná moc a jeho božské bytí – to je možno už od začátku světa poznat světlem rozumu z toho, co stvořil. Dívej se na vesmír, na přírodu, i na mikrokosmos – a možná poznáš i Boha. Z účinků poznáš příčinu. Věříme v Boha a věříme právem. Věříme proto, že máme důvod věřit. A že tomu třeba tak úplně nerozumíme, to bych se zase pokusil přiblížit jedním hezkým příběhem:

Mladý student, jehož všichni považovali za intelektuála, jednou svým přátelům oznámil, že nebude věřit ničemu, čemu nerozumí. Jiný student, který žil na nedalekém statku, se k němu otočil a řekl: „Když jsem jel dnes ráno do školy, projížděl jsem kolem louky, kde se pásly ovce. Věříš tomu?“
„Jistě,“ odpověděl mladík.
„Kousek dál,“ pokračoval student ze statku, „přežvykovaly čerstvou trávu krávy. Věříš tomu?“
„Jasně, proč?“
„No a o kus dál se u silnice páslo hejno hus. Věříš tomu?“ ptal se dál vesnický student.
„Jasně!“ zněla odpověď.
„No a,“ pokračoval student ze statku, „tráva, kterou spásají ovce, se promění ve vlnu; tráva, kterou přežvykují krávy, se promění v mléko; tráva, na které se pásly husy, se promění v peří. Věříš tomu?“
„Jasně že jo,“ odpověděl přemoudřelý student.
„Ale rozumíš tomu?“
„Ne, moc ne, odpověděl poněkud zmateně student – intelektuál.
„Tak vidíš,“ uzavřel vesnický student. Až budeš žít dost dlouho, zjistíš, že je velmi mnoho věcí, kterým věříš, aniž bys jim rozuměl.“

A tak jestli i my to cítíme tak nějak podobně, pak i my můžeme nyní ve chvíli ticha upřímně Bohu říct: „Bože, možná nerozumím, ale věřím. A věřím proto, že mám k tomu důvod. Pohled na velký vesmír i na malý mikrokosmos mě k tomu vedou. Vyprávějí o Tobě…“