Bůh mu řekl: „Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?“ Ona ta honba za mamonem často bláznovstvím je. Kdosi to krásně vyjádřil, když říkal, že jsou lidé, kteří napřed ztrácejí zdraví, aby získali peníze, a pak utrácejí peníze, aby znovu získali zdraví. Že jsou lidé, kteří žijí, jako by nikdy neměli umřít a umírají, jako by nikdy nežili. Četl jsem takový krásný příběh, o který se teď chci s vámi podělit:

Když jeden bohatý podnikatel narazil na rybáře, který poklidně seděl opřený o loď a hrál si s dětmi, zděšeně se ho zeptal: „Proč nerybaříš?“ – „Protože pro dnešek jsem už ulovil dostatečné množství ryb,“ odpověděl rybář. „Proč neulovíš ještě nějaké další?“ – „A co bych s nimi dělal?“ – „Vydělal bys více peněz,“ zněla podnikatelova odpověď. „Mohl bys k lodi připevnit motor, vydat se do hlubších vod a ulovit více ryb. Pak bys získal peníze na dvě lodi…, a snad i na celou flotilu. Najal by sis zaměstnance a stal by se z tebe boháč jako ze mne.“ – „A co bych dělal potom?“ zeptal se rybář. „Mohl by sis pořádně užívat života.“ A rybář povídá: „A co myslíš, že dělám právě teď?“

Bůh nás naštěstí učí. Učí nás nejenom slovy, ale i tím, jak jde život. Kdosi krásně řekl, že když se dítě narodí, tak miminko často leží s pěstičkami sevřenými – jako by to symbolicky vyjadřovalo, že chce v životě něco držet, vlastnit, mít. A když člověk umírá, často mívá dlaně otevřené (napojený na kapáky) – všecko z těch rukou vypadne. Víte, nemocnice – to jsou kazatelny! Nic jsme si na svět nepřinesli a nic si z něho neodneseme. Krásně to říkával arcibiskup Antonín Cyril Stojan: „Máš jenom to, co jsi dal!“ A nejde jenom o ty věci hmotné.

Ale člověk může nejenom ztrácet. Ztrácení je bolestné! Člověk může odevzdávat. Dokonce může odevzdávat a tím bohatnout! I dnes několik myšlenek otce biskupa Josefa Hrdličky:

Jak plyne čas našeho života, a člověku přibývají léta, doléhá na něj tíha uplynulého. Na jedné straně mu může narůstat hmotné bohatství jako výsledek celoživotní práce, ale na druhé straně cítí, že začíná ztrácet: svěžest, zdraví, půvab, paměť, sílu fyzickou i duševní. Toto ztrácení je třeba proměnit ve vědomé navracení. Pane, vracím ti, cos mi dal a co mi tak dlouho sloužilo. A přitom tě chválím a velebím. Člověk tím překonává smutek ze ztráty, vyvlastňuje se, osvobozuje se, chudne a náhle zjišťuje, že na to uprázdněné místo v duši proniká on, Bůh, láska, ten, který miluje, co stvořil, a zjevuje člověku, kde je pravé a věčné bohatství.
Nedopusť, Pane, abych podlehl křeči onoho boháče, který si stá¬le zvětšuje prostory pro svůj majetek a propadne jistotě svého za¬jištění na mnoho let podle hesla: Klidně si žij, jez a pij a vesele hoduj. I dnes se právě toto heslo stává atraktivní reklamou doby. Také ty mi říkáš: Jez, pij, hoduj a poznej skutečnou radost. Díky za pozvání k tvému stolu. Jak rád je přijímám…