Z důvodu změny ve vedení duchovní správy je dočasně na webových stránkách farnosti pravidelně aktualizována pouze záložka "Ohlášky". Ostatní dle možností.

Browse By

PROMLUVA Z 16. NEDĚLE V MEZIDOBÍ (C) – LEPŠÍ ÚDĚL

Na první poslech to dnešní evangelium zní „sedmkrát podivuhodně“: Jako by Ježíš úplně „shodil“ tu starající se a snažící se Martu a jakoby úplně vychválil do nebes tu „línou“ Marii. A ono ta tak není! Jistě i tento úryvek musíme vnímat v kontextu celého Ježíšova poselství.

Koneckonců obě dvě sestry měly poctivý úmysl být tady pro Krista. Každá po svém. Také fakt, že Marie se posadila Ježíšovi k nohám a poslouchala jeho řeč, zatímco Marta obsluhovala, ještě neznamená, že před tím s přípravou jídla nepomáhala.

Marta to myslela moc dobře. Ona věděla, že Ježíš na svých cestách si moc pohodlí a pohostinnosti neužije, tak mu jakési pohodlí a pohostinnost chtěla nabídnout ve svém domě. A je těžké si představit, že Ježíš by tím pohrdl. Takový Ježíš nebyl!

Určitě i ta Marta, která běhá a shání pro Krista a připravuje Kristu, je výzvou. Kéž by opravdu o každém z nás platilo, že si děláme starosti tam, kde jde o Pána Ježíše, o Boží věci (konkrétně třeba v práci pro farnost – v té vnější práci, samozřejmě pokud zdraví a síly stačí)! Kéž by opravdu o každém platilo, že běhá a znepokojuje se vším, co se týká Ježíšových zájmů! A protože vím, že takoví lidé jsou i v naší farnosti (a není jich málo!), tak jim právě dnes chci za to moc a moc poděkovat. Běhají, namáhají se, vydávají se pro Boží věci. A je to moc krásné. A pro ty ostatní, kteří si myslí, že už nejsou moc malí a ještě nejsou moc staří a nemocní, je to výzva.

Co ale Ježíš chtěl Martě i nám říct: Je to asi tak, jako když přijdete někam na návštěvu, a hospodyňka běhá a shání pohoštění a připravuje a tohle ještě a tamto a ještě to, až po chvíli jí třeba řeknete: „Prosím tě, pojď už si sednout, nic už nechystej, já jsem si s tebou přišla popovídat!“ Tak i Ježíš: On si váží všeho toho vnějšího nasazení, té starosti o jeho zájmy. Ale připomíná, že to není všechno. Připomíná ten lepší úděl, že moc touží po tom, aby člověk si našel čas také usednout u jeho nohou, naslouchat mu, být s ním (v modlitbě, ve mši svaté, v zastavení se během dne…). To jsou velmi vzácné chvíle – pro Ježíše i pro člověka.

Kéž toto dvojí umění je blízké skutečně každému z nás…