Slyšeli jsme dneska v evangeliu, jak se Ježíš ptá, za koho jej lidé pokládají. Možná nebude špatně dnes tu otázku otočit: A kým jsem, Ježíši, já pro Tebe?

Jednu krásnou, hlubokou a pravdivou odpověď jsme slyšeli v dnešním 2. čtení: Jsme děti Boží. To je zase pojem, který by vydal na celý cyklus promluv. Zároveň pojem spoustě lidem nic moc neříkající. Možná ruku na srdce: Když ta slova v dnešním druhém čtení zazněla, všimli jsme si jich? Zarezonovalo cosi v našich srdcích? Řekli jsme si: „Tak super, hurá!“? Někdo možná ano. Ale spoustě z nás asi ten pojem i docela unikl, protekl jako voda mezi prsty.

Ale já se chci dnes s vámi zamyslet nad jinou odpovědí nad tou otázkou: Ježíši, kým jsem já pro tebe? Ta věta sice není v Bibli doslovně řečena, ale v kontextu celé Bible ji můžeme objevit. Vyprávěl jeden člověk, jak mu zpovědník po vyznání hříchů nad tou jeho křehkostí, nad tou jeho bídou řekl: Jsi drahokamem v Boží dlani!

Toto se snažil vštípit klukům Don Bosko, když je sbíral na ulicích Turína. Těm klukům, kteří mnozí do té doby často nic moc dobrého nezažili, spíš jen ústrky, tvrdost života, chtěl ukázat, jak jsou cenní, vzácní a jedineční. To je dobré si připomínat i dnes. Kolik lidí i dneska prožívá pocit, že se snad ani nikdy neměli narodit!

Existuje taková hezká aktivita pro dětské party, ale nemusí to být jenom pro děti. Můžete to vyzkoušet na prázdninách, ve svých rodinách. Pravidla jsou velice jednoduchá: Všichni, kdo se té aktivity účastní, dostanou papír, lepící pásku a tužku. Jeden druhému přilepí papír na záda. Pak všichni procházejí kolem sebe a na papír na zádech si navzájem píšou, čeho si na tom člověku cení. Např.: Jsi hezká holka. Jsi kamarádský. Umíš se rozdělit. Přinášíš dobrou náladu. Je mi s tebou dobře. Jsi odvážný. Jsi všímavý. Rád pomáháš druhým. Atd. Hra končí ve chvíli, kdy každý má papír nějak popsaný. Pak se papíry ze zad sundají, každý dostane do rukou ten svůj a může obdivovat výsledek – čeho si na něm druzí váží, v čem je dobrý. A nejeden člověk žasne. Někteří si pak možná ten papír odnesou domů jako svůj poklad. Zkusme někdy tuto aktivitu realizovat. Má to něco do sebe.

Ale pozor na jednu věc! V očích lidí má člověk často hodnotu ani ne podle toho, jaký je, ale často spíš podle toho, jaký se JEVÍ v očích druhých. Jestli jsem před chvílí řekl, že jsme drahokamem v Boží dlani, pak to není proto, JACÍ jsme, ale proto, ŽE jsme. Jestli jsme nějací – jestli jsme dobří – to je jakási přidaná hodnota. Podobáme se vyleštěnému drahokamu. A jestli jsme nějací – jestli jsme nedobří, jestli jsme křehcí, jestli se nám nedaří – tak jsme drahokamem upadlým do bláta. Ale drahokam má svoji vlastní cenu – ať už je vyleštěný nebo do bláta upadlý. Jsme drahokamem v Boží dlani ne proto, že se nám daří, ale proto, že jsme Jeho – jsme děti Boží.

A víte, co je fascinující? Ta věrnost, se kterou Bůh ten drahokam drží. Křest – to byla smlouva. Smlouva, ve které Bůh se zavázal být naším dobrým Otcem, a my jsme byli zavázáni být jeho dobrými dětmi. Fascinující je to, že i když člověk tu smlouvu porušil nebo i zrušil, z Boží strany stále trvá. My vidíme, jak to dělají politikové: „Ty jsi smlouvu porušil, tak já ji vypovím…“ Ne. I tam, kde člověk věrnost porušil, Bůh ve věrnosti stojí.

Nezapomeňme na to: Jsme drahokamem v Boží dlani. Každý z nás. Každý. Není výjimky. Drahokamem naleštěným nebo do bláta upadlým. Ale jsme drahokamem v Boží dlani. A ta věrnost, se kterou Ježíš ten drahokam drží – ta je fascinující. A je velikým pozváním…