Často se s oblibou ptávám mladých lidí, jak si představují Boha. A pak jim třeba ukážu z letáčku „Karikatury Boha aneb Jaký Bůh není“ obrázek fousatého penzisty sedícího na oblaku, opředeného pavučinou, s brejlemi na nose, s čaganem v ruce, v károvaných papučích, zamračeného, že ho spousta lidí neposlouchá. A říkám: „Takhle nějak?“ A ti mladí lidé většinou říkají: „No to né!“ Kdosi z nich dokonce řekl: „Víte, já si Boha představuju jako toho laskavého bělovlasého stařečka z pohádky Obušku, z pytle ven!“

To jsou dětské představy. Bible říká, že Bůh je duch. Děti si často Boha nějak představují – zpravidla jako bělovlasého stařečka na obláčku. U dětí to není tragické. Ale je strašně důležité, aby člověk nezůstal u těch zkreslených dětských představ. Proto často připomínám, jak je důležité, aby děti a mladí lidé chodili do náboženství celou školní docházku. Aby opouštěli dětské představy a poznávali Boha takového, jaký ve skutečnosti je. Protože pokud tomu tak nebude, tak se jejich víra může zbytečně zdeformovat a může se zdeformovat natolik, že ji pak odhodí – ke své škodě.

Ale pojďme dál. Pojďme k zobrazování Boha, k zobrazování Nejsvětější Trojice. Lidé to tajemství Boha, který se nám zjevuje jako Otec, Syn a Duch Svatý, chtěli mít nějak na očích. Jenomže jak to umělecky zobrazit?! A tak na těch obrazech Nejsvětější Trojice lidé opravdu začali Boha Otce znázorňovat jako starce, třeba s nohou na zeměkouli. Ovšem toto vyjádření je třeba vnímat skutečně pouze symbolicky. Jestliže ho lidé zobrazují jako starce s nohou na zeměkouli, tak je to pouze obrazné vyjádření něčeho. Stařec s nohou na zeměkouli je symbolickým, obrazným vyjádřením Boží moudrosti, která se projevila v Božím stvořitelském díle.

Druhá božská osoba – Syn, Ježíš – bývá znázorňována srozumitelněji. Ježíš – Boží Syn – je Synem Božím, ale i Synem člověka, Synem Panny Marie, žil zde na zemi ve skutečném lidském těle, a tak je trochu snadnější si ho představit. Většinou bývá znázorňován s křížem, s vykupitelským nástrojem, na kterém za nás zemřel a skrze který nám otevřel nebe.

No a třetí božská osoba – Duch Svatý – bývá znázorňován jako holubice. Jak říká evangelium, Duch Svatý právě v podobě holubice sestoupil na Krista při křtu v Jordánu. Tak to je lidové umění, které se snaží nějak nám přiblížit tajemství Nejsvětější Trojice. Samozřejmě Nejsvětější Trojice – Bůh Otec, Syn a Duch Svatý – je daleko větší, je to skutečnost, která daleko, daleko přesahuje naše představy.

Ale abychom si něco odnesli i pro svůj život: Nejsvětější Trojice bývá znázorňována v určité harmonii, v harmonii, která není jen obrazem, ale skutečností, v harmonii, která mezi Otcem, Synem a Duchem Svatým skutečně vládne. Koneckonců i v evangeliích, když Ježíš mluví o svém Otci, o Duchu Svatém, nikdy neupozorňuje na svoji osobu na úkor Otce a Ducha Svatého, nikdy jednotlivé osoby neklade do protikladu – prostě harmonie. Nejen na obrazech, ale ta harmonie, ten řád, ten soulad mezi jednotlivými božskými osobami je skutečností.

A to je něco, co může být výzvou i té dnešní slavnosti, abychom i my do světa vnášeli jakousi tu harmonii, soulad, řád, byť po malých kapkách. A tak zakončeme to naše dnešní zamyšlení s úsměvem, byť je to věc velice vážná: Jak vnášet odraz té Boží harmonie do světa: Traduje se, jak kdysi přišel za sv. Františkem Saleským jeden student s otázkou, co má dělat, aby byl na světě soulad, mír, pokoj, harmonie. A sv. František mu říká: „Začni tím, že nebudeš příliš bouchat dveřmi!“

Jak být obrazem Nejsvětější Trojice, jak vnášet řád, soulad, mír, pokoj, harmonii… Cestu si najde jistě každý sám…