Slavností Seslání Ducha Svatého končí doba velikonoční. My jsme si skoro po celou její dobu nejen četli ze Skutků apoštolů o tom, jak apoštolové šli, v síle Ducha hlásali Krista, svědčili o Kristu a naráželi pro to a Ježíš jim za to stál, ale vyprávěli jsme si pro naše povzbuzení také příběhy konkrétních lidí, kteří v nedávných nelehkých dobách v síle Ducha Svatého svědčili o Kristu, pro to svědectví naráželi (a mnohdy hodně tvrdě) a Ježíš jim za to stál. Dnes ten cyklus promluv zakončíme.

Můžeme zde vzpomenout třeba i patrona naší diecéze blahoslaveného kněze, redemptoristu Metoděje Dominika Trčku. Byl v 50. letech nevinně odsouzen na 12 let kriminálu. O Vánocích 1958 si dovolil ve vězení zazpívat koledu. Tak ho strčili do korekce, kde dostal zápal plic. Přes upozornění lékaře ho nedovolili převézt do nemocnice a otec Dominik umírá.

Ale nebyly to jen duchovní osoby – biskupové a kněží. Často to byli obyčejní laici, kteří i za cenu velkých životních těžkostí neopustili Ježíše, pracovali pro něho, svědčili o něm, tvrdě pro to svědectví u nepřátel naráželi, ale Ježíš jim za to stál.

Za všechny alespoň jednoho: 2. května 2003 na Kroměřížsku zemřel pan Augustin Navrátil, který byl v naší zemi takovým světlem církve za dob komunistické totality. Církev byla tehdy škrcena ze všech stran. Tento obyčejný zemědělec zorganizoval několik petic za náboženskou svobodu v naší zemi, v níž vyzýval státní orgány, aby dodržovali náboženskou svobodu u nás. Za svoje přesvědčení byl vězněn, dokonce ho komunistická moc nechala zavřít do psychiatrické léčebny. Chtěli z něho udělat blázna. Byl dlouhodobě terorizován především za pomocí zneužití psychiatrie. Ale on se nedal zastrašit. Dokázal nemožné. Tu nejznámější petici, kterou mnozí znali pod pojmem „31 bodů“, podepsalo přes půl milionu lidí. Snad až šest set tisíc. Když zemřel, četl jsem, že se s ním přišli rozloučit 3 biskupové a 1000 dalších lidí.

I nám Ježíš říká, že pro svoji víru budeme pronásledováni. Možná při tom nepoteče krev (i když kdo ví…), možná nás při tom nebudou zavírat do psychiatrických léčeben, ale možná to pronásledování dnešní doby bude právě v tom, že nás – věřící, nás, kteří Boží věci chceme brát vážně, budou považovat tak trochu za blázny, možná se nám zasmějí… Bylo by škoda mít z toho strach. V síle Ducha Svatého být blázny pro Krista a vydávat mu svědectví – i tam kde to něco stojí, i tam, kde to hodně stojí.

Tu sílu Ducha si zvláště dnes při mši svaté vyprošujme…