Ježíš zemřel a vstal z mrtvých. A to mělo a má dalekosáhlé důsledky pro život člověka. Pro život v tomto čase i pro záležitosti, které tento čas překračují. Proto Ježíš poslal apoštoly, aby šli, hlásali, aby svědčili o jeho smrti i vzkříšení i o tom, co to znamená pro náš život. Apoštolové šli, svědčili, naráželi pro to – někdy i hodně tvrdě (slyšeli jsme to i v dnešním 1. čtení), a Ježíš jim za to stál. Ježíš posílá i nás.

Dostal se mi kdysi do rukou zpravodaj třinecké farnosti MOST, kde jsem našel moc krásnou myšlenku k našemu cyklu promluv. Je tam rozhovor s P. Adamem Ruckim a mj. tam zaznívá otázka, jak oslovit nevěřící lidi kolem sebe, aniž bychom nějak rozmělňovali Ježíšovo učení. A P. Adam krásně říká: Ježíš Kristus jde vítězně 2000 let tímto světem. Nesčetněkrát byl odsouzen, křižován, potupen a likvidován. Kámen odvalený od Jeho hrobu drtí všechny překážky a „-ismy“ (komunismy, konzumismy, ateismy, materialismy). On je Pravda. Když se Ježíše ptal Pilát, co je pravda, Ježíš mlčel, protože Pravda stála před Pilátem a ten to měl pochopit. Nevěřící oslovíme tím, že sami poneseme stále více Ježíše, Jeho lásku a pravdu. Velké diskuse bez Ducha Svatého mohou být propagandou a nepovedou k ničemu.

Slíbil jsem, že si budeme vyprávět o osudech různých lidí – lidí naší vlasti – kteří v nesnadných dobách i přes těžkosti, nesnáze – mnohdy velké – vydali Kristu úžasné svědectví. Jedním z takových lidí je P. Antonín Šuránek. Probíhá dokonce proces jeho blahořečení. Pár bodů z jeho životopisu:

Narodil se r. 1902 v Ostrožské Lhotě u Veselí nad Moravou. Byl spirituálem kněžského semináře v Olomouci, vyučoval na bohoslovecké fakultě. V r. 1951 byl odvezen Státní bezpečností do internace v Želivě. Zde byl do r. 1955. Poté pracoval jako dělník ve Štramberku v cementárně a ve vápence až do svého odchodu do penze r. 1962. (Z této doby se traduje, jak tam v té cementárně ve Štramberku měli jakousi schůzi a kdosi tam říká: „Chlapi, znám enem jedneho člověka, co tu někradě – a to je ten farař!“ Hezké svědectví.) V letech 1968-1970 se mohl opět ujmout výchovy bohoslovců v obnoveném olomouckém semináři a potom působil v Blatničce v letech 1970 – 1975, ale opět byl zbaven státního souhlasu k výkonu duchovní služby a bydlel pak většinou u svého synovce P. Antonína Dominika na faře v Liptani, v Písařově a v Ludgeřovicích. Zemřel 3. listopadu 1982 v nemocnici v Petřkovicích a byl pohřben ve svém rodišti v Ostrožské Lhotě.

Kněz, svědek Kristův, který neohnul hřbet. Tento kněz je mimo jiné i autorem hlubokého a krásného textu písně, kterou také používáme ke Křížové cestě Je cesta trním posetá. A tento kněz napsal i báseň, která je hluboká, je probolená, protrpěná osvědčená jeho životem. Ať povzbudí i nás:

Ať slunce svítí a ať bije hrom!
Být v pravdu vkořeněn, jak v zemi strom!
Tam visí větev, kmen sežehnutý,
hloub kořen vryl se jen a je netknutý!
Ať skřivan šveholí, ať hryže mráz,
jen poctivý být, vždycky zas a zas!
Vem, Bože, zdraví, čest i život sám,
rád pro tvé království všecko Ti dám!
Jen pravdu nezradit! Nestat se zlým!
V tvém srdci kořen mít, v něm zůstat tvým!