Už tradičně si během doby velikonoční otevíráme k 1. čtení kroniku prvních let života církve – Skutky apoštolů. Jako červená niť se tou knihou vine odpověď apoštolů na Ježíšovu výzvu: „Budete mými svědky.“

Apoštolům to chvíli trvalo, než opravdu uvěřili v Ježíšovo vzkříšení. Ale když uvěřili, pak šli a svědčili a pro to svědectví naráželi a Ježíš jim za to stál.

Šli a svědčili o Kristu. A naráželi. V evangeliu jsme dnes slyšeli, jak Ježíš Petrovi předpovídá mučednickou smrt. A v 1. čtení slyšíme slovo apoštolů: „My jsme svědky těchto událostí.“ Ale také slyšíme: „Dali apoštoly zbičovat a zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšově. Pak je propustili. A moc důležitý je i dovětek: Oni odcházeli z velerady z radostí, že směli pro to jméno trpět příkoří.“ Vydávali Kristu svědectví, trpěli pro to a Ježíš jim za to stál a dokonce se z toho radovali.

Budete mými svědky. Víme, že Boží slovo je nadčasové. Je to výzva, která platila apoštolům a platí i nám.

Kdyby mezi nás zavítal nějaký novinář a položil nám otázku, čím se my křesťané lišíme od nevěřících, jaké je naše poslání, jaké jsou naše úkoly, možná bychom toho i mnoho vyjmenovali: Mluvili bychom o tom, že jako křesťané máme chodit do kostela a máme se modlit a chodit ke svátostem a nemáme krást a nemáme cizoložit a nemáme lhát a někdo by si ještě vzpomněl na antikoncepci a potraty, někdo by ještě třeba „přihodil“ charitu, ale je otázka, zdali by se mezi námi našel i někdo, kdo by odpověděl: „Jedním z důležitých úkolů křesťana je svědčit o Kristu – být Kristovým svědkem. Slovem i způsobem života.“ Nevím, kolik z nás by takhle odpovědělo. A přece i toto je jeden z našich velmi důležitých úkolů. Křesťan, který opravdu uvěřil, křesťan, který se nějak ve svém životě setkal s Bohem, s Boží mocí, neměl by si tu zkušenost nechat jenom pro sebe, ale měl by o ní svědčit druhým. A zvláště každý biřmovaný křesťan.

Samozřejmě: I my pro to svědectví – ať už svědectví slova nebo svědectví života můžeme více či méně narážet. Svého času proběhla na internetu anketa. Otázka zněla: Zažili jste někdy kvůli své víře nějakou persekuci, nějaké pronásledování? A více než třetina lidí odpovídala, že ano. Tak je to normální, že křesťan, který žije poctivě svůj vztah ke Kristu a svědčí o tomto vztahu, může narazit. Dobu pronásledování sice nemáme, ale svědčit o Kristu v naší ateistické společnosti může být hodně náročné – to si přiznejme.

Co dělali křesťané v nesnadných dobách? Jak se povzbuzovali pro svoje svědectví? Také třeba tím, že si četli či připomínali životní osudy mučedníků – těch, kterým Ježíš stál za to, aby se při svém svědectví nezalekli ani katů. A tak bych se o dalších nedělích doby velikonoční chtěl zastavit u konkrétních životních osudů konkrétních lidí žijících v nedávné době, lidí, kteří pro svou víru a pro své svědectví o Kristu narazili a narazili třeba i velmi tvrdě. A Ježíš jim za to stál. Ať tito lidé jsou posilou pro nás. Ať jsou posilou pro naše svědectví o Kristu, zvláště tehdy, kdyby mělo jít do tuhého, kdyby to i nás mělo něco stát. Budeme se jejich osudy povzbuzovat a budeme prosit o jejich přímluvu…