Velikonoční evangelia nám krásně ukazují tu bezradnost apoštolů. Tu bezradnost apoštolů nejenom na Velký pátek, ale i po vzkříšení. Dnes slyšíme v evangeliu, že apoštolům ta slova o Ježíšově vzkříšení připadala jako plané řeči. Nevěřili jim. Zítra evangelium bude končit slovy, že i po tom zmrtvýchstání apoštolové ještě nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých. A příští neděli uslyšíme, jak i po tom vzkříšení jsou apoštolové ze strachu před židy za zavřenými dveřmi. Můžeme říct: Prázdný hrob, ale večeřadlo zarýglované! Taková byla situace. Ježíš vstal, ale učedníci si z toho večeřadla udělali svůj hrob.

P. Vojtěch Kodet říká tato slova: Strach je špatně. Strach působí uzavřenost do sebe. Člověk je potom jak dikobraz, který střílí na všecky strany. Strach a zármutek působí smrt. Ježíš přichází do situace, kdy apoštolové si sami nejsou schopni pomoci. Tam, kde člověk už není schopen otevřít dveře, Ježíš projde zavřenými dveřmi. Dává jim dech života. On přišel ne proto, že byli silní, ale proto, že ho potřebovali. Ten hrob jejich strachu, smutku, se otevře příchodem Ježíše. Důvod, proč nás Bůh hledá, je v naší slabosti a v jeho milosrdenství.

A tak to může být i dnes. Jsme slabí nebo jsme silní? Hroby strachů, smutků – nemáme nebo máme? Zarýglovaná večeřadla – nemáme nebo máme? Ježíš se s námi nechce setkávat proto, že jsme borci a protože jsme silní a protože všechno zvládáme a protože ho nepotřebujeme. Důvod, proč nás Bůh hledá, je v naší slabosti a v jeho milosrdenství. A my mu otevíráme ty naše hroby a různá ta „zarýglovaná večeřadla“. Možná ne všichni a možná ne ve všem. Ale i dnes platí: Tam, kde člověk není už schopen otevřít dveře, Ježíš je schopen projít i zavřenými dveřmi.

Proto jsem letos posílal velikonoční přání a prosme o to i při dnešní mši svaté – zvlášť pro ty, kteří toho mimořádně potřebují – ať vzkříšený Ježíš i k nám přijde i přes všechny „zavřené dveře“ a řekne: „Pokoj vám!“ A když přijde, tak to „Pokoj vám!“ – to nebude jenom přání. To bude čin. Jak údery kladiva, které tříští skálu. Prosme o ten dar…