Protože Ježíš miloval svoje, projevil jim lásku až do krajnosti…

Jak jsme si řekli na začátku mše svaté: Láska není jen o pocitech. Láska není jen „šplouchání citů“. Láska je čin. A Ježíš tu lásku až do krajnosti projevil činem. Víme jak: Svým utrpením a smrtí. Ale to není všechno! Také ustanovením Eucharistie. Jak jsme si už mnohokrát řekli: Mohl nám dát víc než to, že On – Boží Syn – se nám hříšným vkládá do našich rukou a do našich životů? A evangelium jde ještě dál! Sv. Jan říká, že Ježíš miloval svoje a projevil jim lásku až do krajnosti. A o čem vypráví pak? O mytí nohou. To může člověka zarazit! Copak tím, že někdo někomu umyje nohy, tak mu projeví lásku až do krajnosti?

Když jsme s malými dětmi probírali letos v náboženství události Svatého týdne, ukazoval jsem jim v obrázkové Bibli obrázky, které s tím souvisí. Došlo i na obrázek Poslední večeře, i na tu scénu z dnešního evangelia, jak Ježíš apoštolům myje nohy. Kterési dítě se zeptalo: „Proč to dělal?“ Tak jsem dětem vysvětloval, že tehdy v té zemi, kde Ježíš žil, neměli asfaltové cesty. Cesty byly prašné. Bylo tam horko. Lidé nosili sandály. Nohy se jim potily, na ten pot se lepil prach z cest. Když přišli někam na hostinu, potřebovali si umýt nohy, aby nebyli cítit, a oni aby se cítili příjemně. To byla často práce otroků – umývat pánům nebo vzácným hostům nohy. Ježíš to apoštolům udělal sám. Udělal práci otroka. Projevil apoštolům lásku až do krajnosti.

Tak to vědí děti. Ale my dospělí bychom měli vědět víc. Víte, co je zajímavé? Když pročítáme v evangeliích u Matouše, Marka a Lukáše text o Poslední večeři, nacházíme tam vždy výslovnou zmínku o ustanovení Eucharistie. A často také uvažujeme nad tím, že právě ustanovením Eucharistie nám Ježíš dal to nejcennější – sám sebe. Ale pozor! U sv. Jana ve vyprávění o Poslední večeři zmínka o ustanovení Eucharistie chybí. Mytí nohou při Poslední večeři v Janově evangeliu nahrazuje zmínku o ustanovení Eucharistie. Jan chce ukázat, že právě tím postojem služebníka Ježíš projevuje lásku až do krajnosti. Mytí nohou dělali otroci. Dělala to také nevěsta ženichovi a bylo to i synovské gesto vůči otci. Ježíš bere na sebe postoj otroka, bere na sebe postoj nevěsty, bere na sebe postoj syna. Stal se neúnavným služebníkem všech. A v tom jej máme následovat. Ježíš ukazuje jako vznešené to, co je pro lidi nízké a opačně. Sv. Pavel píše: Co je pro lidi vznešené, to je před Bohem ohavnost.

Ježíš miloval svoje a projevil jim lásku až do krajnosti. Ježíš miluje svoje a projevuje jim lásku až do krajnosti. Myslím, že Gabriele Bossisové Ježíš řekl: Víš ty, jak miluje Kristus? Prožijme dnes tu myšlenku: I vůči mně bere Ježíš na sebe postoj otroka, postoj nevěsty, postoj syna. A nebojme se toho! Petr se toho bál: „Ne, nohy mi umývat nebudeš!“ Nebojme se toho! Nechejme si v nejširším smyslu slova Ježíšem umývat nohy, abychom je mohli umývat druhým…