PROMLUVA Z 1. NEDĚLE POSTNÍ (C) – UMĚNÍ ŘÍKAT „NE!“
Když jsem tak uvažoval nad dnešním evangeliem, vzpomněl jsem si na jeden hezký pracovní list, který dostávají v náboženství žáci druhých tříd: Je tam vyobrazen Ježíš v těch pokušeních, jak jsme to před chvílí slyšeli. Ježíšovi vychází od úst bublina, tak jak to bývá v komiksech, a děti do těch bublin vepisují tučné: NE! Ježíš tomu Zlému uměl říkat NE!
Podobně když s prvňáky probíráme první lidi, kteří tomu Zlému neuměli říkat NE, tak si kreslíme takový výkres, jak ten Zlý může pokoušet nás. Nakreslíme si vždycky přes celý výkres veliký strom a na něm veliká jablka a do nich vepisujeme, co může být „zakázaným ovocem“ pro nás: lhát, bít, krást, zuřit, kopat. K tomu stromu si vždycky nakreslíme hada (ďábla) a nakreslíme si tam i sebe. A i sobě od úst nakreslíme bublinu, jako to bývá v komiksech, a do ní píšeme velké tučné NE! Chceme umět tomu Zlému říkat NE, jako to uměl Ježíš.
V minulých týdnech jsme si tady vyprávěli o náročných věcech. Dnes něco jednoduchého. Krátké zamyšlení právě o tom umění říkat NE:
Patnáctiletý školák nadepsal svoji zkušenost: SUPERMARKET. „Chtěl jsem koupit v supermarketu jen litr mléka, ale bylo tam vystaveno tolik krásných věcí! Tak jsem koupil čokoládu, jablečnou šťávu, sýr a sluneční brýle – všechno za akční cenu. A zapomněl jsem koupit ten litr mléka.“
V této reflexi je mnoho životních zkušeností. Je to myšleno symbolicky: Mléko je jednou ze základních potravin. Tváří v tvář předmětům blahobytu – čokoládě, slunečním brýlím – zapomene chlapec na základní potravinu. Nabídka v regálech v něm vyvolá mnoho požadavků. A on ztratí z očí původní cíl: Zapomene, co vlastně chce, proč vlastně přišel. V našem životě jde o mnohem víc než o litr mléka. Kdo uspokojí každý svůj požadavek, ten ztrácí z očí cíl. Ten věčný cíl… Tisíce věcí nás stále pokoušejí, aby nás odvedly od toho rozhodujícího.
Jediný způsob, jak zůstat člověkem a nedegradovat se na konzumní zboží, je říci „ne“. Ježíš nám to ukázal svým životem (viz evangelium). On mohl snadno utišit svůj hlad, ale řekl „ne“. A co bylo ještě lákavější: Mohl být pánem celého světa bez kříže, bez smrti. Také tehdy řekl „ne“. Kdyby řekl „ano“, měl by chléb, uznání a moc – jaká lákavá nabídka! On řekl NE a zachránil svoji úctu k sobě, svoji svobodu, svoji osobnost. O nic jiného nejde ani u nás: Umění říci „ne“ je uměním, jak si zachovat úctu k sobě samému. Umění říci „ne“ je uměním, jak se místo konzumního předmětu stát osobností.
Nezapomeňme na to: Umění říci „ne“ je uměním, jak si zachovat úctu k sobě samému. Umění říci „ne“ je uměním, jak se místo konzumního předmětu stát osobností. Učme se zvláště v této postní době umění říkat NE!