Ježíš v evangeliu vybízí, abychom zajeli na hlubinu. Je dobře dělat to v různých směrech. Hloubka má hodnotu – ať už ve vztahu k Bohu, ať už ve vztahu k člověku.

My si teď o nedělích vyprávíme o rodině, o manželství. Tam je ta hloubka mimořádně důležitá. Minule zde byla řeč o přípravě na manželství. Dnes ještě něco o době známosti. Člověk se na manželství připravuje nejenom tím, co vidí (třeba ve své rodině) nebo tím, co slyší (třeba při přípravách), ale i tím, čím žije, a co prožívá s druhým.

Tak to asi víme, že doba známosti je na to, aby se mladí poznali, aby poznali svoje vlastnosti, schopnosti, záliby, priority, ale také svá omezení, svá slabá místa, svůj zdravotní stav, ekonomickou základnu atd. A mají se poznat dobře. Není dobré dobu známosti uspěchávat. Určitě není dobře, když se doba známosti uměle zkrátí jenom proto, že se mladí „musejí“ brát a pak si po pár měsících uvědomí, že se vlastně vůbec pořádně neznali, a zjistí teprve potom, koho si vlastně „museli“ vzít. Vzájemné poznávání se má být důkladné a mají si na to mladí dát dostatek času. Co ale do doby známosti nepatří, jsou dvě věci: život pod jednou střechou a předmanželská sexualita. Pojďme se na to podívat rozumem proč.

Život pod jednou střechou samozřejmě přináší nebezpečí (nebo řekněme u většiny párů jistotu), že spolu už budou žít se vším všudy, tedy i plně intimně. Sexualita je spojená s možností vzniku nového života. A ten má pro dobro dětí vzniknout až v nerozlučném manželství, které pro dítě znamená určitou jistotu. Mnozí mladí dneska říkají: „My si musíme společný život se vším všudy nejdřív vyzkoušet, jestli se k sobě hodíme, jestli spolu vydržíme.“ A opak je pravdou! Dřívější generace to tak nedělaly, že by spolu napřed pár let žili a teprve potom uzavírali manželství. A přesto spolu vydrželi daleko víc, než dnešní generace, která „si to zkouší“, ale její manželství se rozpadá daleko častěji. Čím to je? Není to zvláštní? No není! Prostě je to děláno na vlastní pěst a tomu Bůh nežehná! Nestaví-li dům Hospodin, marně se lopotí, kdo ho stavějí.

A i kdyby třeba spolu nežili pod jednou střechou, nikdy není dobré seznamovat se „přes postel“. Hezky to říká dívkám jeden kněz: „Chceš v tom klukovi mít citlivého a láskyplného manžela? Tak ho brzdi! Chceš mít sobce? Tak mu dovol všechno!“ Taky říká: „Jde i o vaše děti. Nezapomeň: Psychologové říkají, že dítě se začíná vychovávat 5 roků před narozením. To, jak taťka s mamkou žijí, jak se umí ovládat, jak mají pevnou vůli, to všechno se na děti přenáší už v genech.

Dávám mladým několik takových bodů, proč se sexualitou počkat až do manželství:

1. Aby si partneři měli v manželství ještě co dát. Jestli už před manželství prošli vším, tak co se potom změní? Bude to v manželství stejné jako před manželstvím!
2. Před manželstvím se mladí mohou kdykoliv rozejít. A mnozí se opravdu rozcházejí. Jak je krásné, pokud s intimitou počkali a pak v tom manželství na celý život on je jejím prvním a jediným a ona jeho první a jedinou. Brát si někoho, koho si přede mnou už „vyzkoušelo“ deset dalších, není ono.
3. Jestli partner umí se sexualitou před manželstvím počkat, je naděje, že vytrvá ve věrnosti i ve chvílích, když třeba ani v manželství nebude sexualita možná. A opačně: Neumí-li se ovládat před manželstvím, vydrží, až bude třeba žena v nemocnici nebo on třeba několik měsíců někde za prací?
4. A jak už jsem řekl: Jde o to, aby tomu vztahu a té rodině žehnal Bůh a aby to manželství a tu rodinu Bůh nesl. Jestli mladí před manželstvím pevně zachovají Boží řád, nepochybně také Bůh bude za jejich rodinou tím pevněji stát.

Tak mladým jsem nasadil „brouka do hlavy“ a my starší diskutujme o tom s mladými a modleme se za ně, ať se nebojí „jet na hlubinu“ – i na té cestě k manželství. Právě na hlubině jsou úlovky, ze kterých se až trhají sítě…