I to dnešní druhé čtení (řekl bych „svatební“ – čte se často na svatbách) – „Velepíseň lásky“ přímo vybízí, abychom dál pokračovali v našich zamyšleních nad manželstvím a rodinou.

Zabýváme se otázkami, které v sobě nesou určité napětí. Zabývali jsme se už různými pokřivenými pohledy na rodinu, minulou neděli jsme si vyprávěli, jak je dobré a důležité, když oba manželé, oba rodiče jsou stejné víry a praktikují společně život z víry, jak toto svědectví je bohatstvím i pro děti. No a dnes pojďme k další otázce, která v sobě může nést určité napětí – a to je příprava na manželství.

Vzpomínám si, jak v jisté nejmenované farnosti si snoubenci dělali legraci, že jdou „na školení“. Ona to zas ale až taková legrace není! Jeden vzácný kněz – P. Jakub Berka – napsal kdysi o manželství tuto krásnou větu: Manželství je skutečnost velkolepá a krásná jako celé Boží stvoření, ale zároveň těžká jako život sám. A proto máme přípravu na manželství. Říkám mladým: „To nebude příprava jen na uzavření, ale na prožívání křesťanského manželství!“

Víme dobře, jak dlouho se člověk připravuje na svoje povolání. Já jsem třeba chodil do škol 17 let – a to do toho nepočítám tu mateřskou :). Přitom víme, jak to dneska se zaměstnáním je: Dneska je člověk tím a za chvíli zase oním. Ale křesťanské manželství, které je nerozlučné, pokud se nestane nic mimořádného, trvá i mnoho desítek let – klidně i padesát, šedesát… Na to by měl být mnohaletý kurz! My se snažíme v několika setkáních přiblížit si aspoň to nejdůležitější.

I když na druhou stranu víme, že existuje i to, čemu se říká „vzdálená příprava na manželství“. Už to, co děti vidí ve svých rodinách, v manželství svých rodičů nebo prarodičů, to jsou určité impulsy a modely pro budoucí manželství těch dětí.

Víme z evangelia, jak Ježíš mluví o háklivých věcech – o rozlukách a cizoložství, a učedníci mu říkají: „Jestli je to mezi mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit.“ I dneska platí: Jestli děti u svých rodičů nebo prarodičů jsou svědky neustálých hádek, zloby, ubližování, nenávisti, nebo opravdu potom i rozvodů a přetahování se o děti a špinění jeden druhého, člověk se pak ani nediví, když ty děti potom taky řeknou: „To mi za to nestojí, to budu raději sám.“ Ale platí to i opačně: Jestli děti v manželství svých rodičů a prarodičů vidí, že to má něco do sebe, jestli vidí, jak se mají rádi, jak je to obohacuje, jak se těší jeden na druhého, jak jsou rádi jeden s druhým, jak jsou jeden druhému oporou, jak jeden druhému pomáhají, jak se navzájem doplňují, jak se umí dělit, jak si umí třeba i odpustit a smířit se, no tak si možná řeknou: „Tak to já bych jednou taky chtěl takovou krásnou rodinu.“ Takže ta první – vzdálená – příprava na manželství už probíhá samovolně v rodinách: pozitivně i negativně. Konají ji samotní rodiče a prarodiče.

No a když se pak mladí lidé pro manželství opravdu rozhodnou, mají si to křesťanské manželství nasvětlit z různých zorných úhlů. Témata jsou zajímavá: základy víry a křesťanského života, na kterých manželství stojí, psychologie muže a ženy, komunikace v manželství, řešení konfliktů, péče o vztah, tělesná láska, třeba i něco o financích, dar života, křesťanská výchova dětí, duchovní život a samozřejmě také svatební obřad. Takže témata opravdu zajímavá.

V různých farnostech příprava probíhá různě: Někde ji vede kněz sám, někde ve spolupráci s manžely a odborníky. V naší farnosti bývá před svatbou 6 setkání: 3 jsou s knězem, kde se bavíme o duchovních záležitostech a také o svatebním obřadu. No a co se týká ostatních rovin křesťanského manželství, to nechávám manželským párům a odborníkům, kteří tuto službu přípravy konají pro celý náš děkanát. Přece jenom je líp, když mladí o těchto věcech slyší nikoliv od kněze, který v manželství nežije, ale od křesťanských manželů a rodičů, kteří to mají z praxe.

Takže jsou to věci zajímavé, které mají mladým co dát. Nebojme se jich – zatím to všichni přežili :).

No a jak prožívat či neprožívat dobu známosti (a proč), o tom zase příště…