Prosíme v tomto týdnu za jednotu nás křesťanů. A já jsem slíbil, že si budeme vyprávět o rodině, o manželství. Pojďme tato dvě témata dnes spojit. Rád bych s vámi dnes uvažoval nad tím, jestli je nutné, dobré či užitečné, aby oba manželé byli „na jedné lodi“ i ve věcech víry a života z víry. Chci vám k tomu přečíst jednu moji mailovou komunikaci. Dostal jsem dotaz, na který jsem se pokusil odpovědět. A snad pomůže v orientaci i leckomu z mladých, kteří si hledají či budou hledat životního partnera.

Dobrý den, pane faráři! Chci se Vás na něco zeptat: Zamilovala jsem se do nevěřícího kluka. Je to problém? Mohu mít svatbu v kostele s nepokřtěným?

Je to docela problém. Právně ani ne. Svatba pokřtěného s nepokřtěným v kostele být může. Problémy mohou být ale někde jinde. Neztratit svoji víru, rozvíjet ji, předat ji dětem – to dá fakt zabrat.

Vždycky je lepší, když jsou oba manželé věřící. Jenže láska si nevybírá, že jo 🙂 Potom je ale dobré vědět, že to věřící strana bude mít o dost složitější než páry v rovině víry vyrovnané. Prvním problémem už může být třeba místo svatby. Bude partner vůbec souhlasit, aby svatba byla v kostele? Pak třeba i křest a křesťanská výchova dětí. Bude manžel souhlasit s tím, aby děti byly pokřtěné a staly se členy církve? A připustí jejich křesťanskou výchovu? Nejde jenom o právní záležitost, ale hlavně o to vpustit do toho vztahu Boha, aby on ten vztah nesl. A zase: Nejde jen o to vpustit Boha na svoji svatbu, ale vpustit ho do celého vztahu – před manželstvím i v manželství, také do života svých dětí. Aby Bůh celou rodinu nesl. Pokud bereš Boha vážně, ale Tvůj partner věřící není, může být problémem třeba už zachování předmanželské čistoty. Nebude Tě partner tlačit k sexu už před svatbou? Také v manželství mohou vznikat napětí třeba v pohledech na plánování rodičovství, antikoncepci, otázku potratu, atd. Ale i v jiných rovinách: Věřící chce jít v neděli do kostela, nevěřící třeba na čundr. Také výchova dětí: Maminka říká, že Pán Bůh je, tatínek říká, že Pán Bůh není, maminka jde vnbsp;neděli do kostela, tatínek nejde. Když rodiče jsou jeden hot a druhý čehý, nebývá to pro děti dobré. Navíc je zde nebezpečí, že dítě se v pubertě a pak později přikloní k tomu, co vnímá jako méně náročnější a co vidí právě na nevěřícím rodiči. Jenže to méně náročnější nebývá vždy to nejlepší. A taky jde o věčnost těch dětí.

Často se také stává, že věřící strana v nějaké zamilovanosti říká: „Pane faráři, já toho kluka předělám!“ Někdy se to stane. Ale většinou to bývá opačně: Většinou věřící strana se přizpůsobí té nevěřící a to bývá začátkem konce – samozřejmě pak i pro děti. Často člověk pro oporu v člověku (třeba dobrém a jinak kvalitním) ztratí daleko větší oporu v Bohu. A nepředá tuto hodnotu ani svým nejdražším – dětem.

To jsou otázky, které by člověk, který ví, kým je pro něj Bůh, neměl minout. Jsou náročné. A ještě náročnější jsou odpovědi. Zamilovanost je cit – KRÁSNÝ!!! – ale je to jen cit. A je moc dobře u toho uvažovat – nevypnout u toho rozum 🙂

Tak uvažujme všichni nad těmito myšlenkami. A rozum i v zamilovanosti vyprošujme zvláště našim mladým.