Slyšíme dnes v evangeliu o Ježíšově prvním zázraku na svatbě v Káni. Dnešní naše zamyšlení začneme vážně, potom se pokusíme přejít do trpkého humoru, který by opět měl vyústit ve vážné zamyšlení.
Začal by dvěma citáty našeho papeže Františka. První z nich řekl v říjnu 2015 při zahájení synody o rodině: Zažíváme dnes paradox globalizovaného světa, v němž je vidět mnoho luxusních obydlí a mrakodrapů, ale stále méně hřejivost domova a rodiny. A druhý citát – ten je z generální audience v dubnu 2015: Bůh dokončuje svoje stvoření mistrovským dílem muže a ženy. Ježíš začíná se svými zázraky právě zde u tohoto mistrovského díla, v manželství, na svatbě muže a ženy. Ježíš nás tak učí, že mistrovským dílem společnosti je rodina: milující se muž a žena. To je mistrovské dílo!

Tak to je zajímavá myšlenka: Ježíš začíná se svými zázraky na svatbě – tam, kde se zakládá rodina. Co nám tím asi chce říct?!

Na první pohled teď trochu odbočím. Známý český jáhen a psychiatr Max Kašparů napsal k přelomu roku zajímavý fejeton, z něhož většinu ocituji:

Čas plyne a s ním se mění svět. Zda se mění k dobrému, či zlému, musí posoudit každý sám. V každém případě se k lepšímu mění tradiční pojmy, a tím i jejich obsah. Patrné je to především u řemesel a povolání. Z mého okolí už vymizeli všichni truhláři, zedníci a kováři, stali se z nich manažeři. Moje paní krejčová se stala operátorkou oděvní tvorby a můj soused, který jezdí ve fabrice s ještěrkou, se proměnil z řidiče v podnikového logistika. Ze zdravotní sestry se stala pracovnice v přímé ošetřovatelské péči a ani já jsem nezůstal pozadu a ze zatímního psychiatra jsem se proměnil v nositele zdravotnického výkonu. Z učitele je dneska edukátor, z výuky edukační proces, ze sociální sestry je klíčová pracovnice. Pacient už dneska nevstává z lůžka, ale provádí vertikalizaci. Mimo to už nechodíme do práce, ale do procesů. Lékaři do léčebně-preventivního, učitelé do výchovně-vzdělávacího, dělníci do výrobního.

Když jsem v době socialismu slyšel žertovné názvy pro uklízečku jako kosmetičku podlahových krytin a pro kopáče coby konstruktéra planetárních rýh, bral jsem to jako neslušné žertování s lidskou prací. A ejhle, čas pokročil a co bylo dříve vtipem, stává se realitou. Doba ovšem nevynechala ani naši církev. Kněz už dneska neslouží ani neobětuje mši svatou, ale předsedá liturgickému shromáždění. Když jsem jednou oslovil, zcela experimentálně, jistého kněze „pane předsedo“, domníval se, že jsem si ho s někým spletl nebo jsem, coby nositel zdravotnického výkonu, v dlouholetém léčebně-preventivním procesu ochořel. Popřejme si tedy do nového roku smysl pro změny, nadsázku, a především pro humor. Přidejme k tomu ono tradiční, „aby nás Bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil“.

Čas plyne a s ním se mění svět. A mění se s ním i pohled na manželství a rodinu. Popřejme ještě jednou sluch papeži Františkovi: Prožíváme dnes v jistém smyslu stejnou zkušenost jako Adam, velká moc doprovázená velkou osamoceností a zranitelností. A rodina je toho obrazem. Stále méně vážnosti v pěstování pevného a plodného vztahu lásky, ve zdraví i v nemoci, v bohatství i v chudobě, v dobrém i zlém. Trvalá, věrná, vědomá, pevná a plodná láska je stále častěji vysmívaná a zahlíží se na ni jako na cosi zastaralého. Zdá se, že právě nejrozvinutější společnosti mají nejnižší procento porodnosti a nejvyšší procento potratů, rozvodů, sebevražd a znečištění jak přírodního tak sociálního prostředí.

A tak se na roveň manželství a rodiny staví registrovaní partneři, kteří někteří chtějí adoptovat a vychovávat děti a protože dvěma lidem stejného pohlaví se nedá říkat „tatínku“ a „maminko“, tak se zcela vážně mluví o tom, že kvůli diskriminaci registrovaných partnerů by děti ve svých dokladech neměly mít kolonky „otec“ a „matka“, ale „rodič 1“ a „rodič 2“ a na internetu je krásný kreslený vtip, kdy tatínek krmí malé batole, které říká: Táta! A tatínek povídá: Neříkej „táta“, nebo nás zavřou! Taky o tom, jak by se mohlo změnit 4. přikázání Desatera, které bude znít: Cti rodiče č. 1 i rodiče č. 2, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi.

A tak si budeme teď nějaký čas o manželství a rodině povídat. A budeme prosit, aby nás Pán Bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil…