Můžeme říct, že dnešní slavnost nás uvádí do ještě větší Boží slávy, než slavnost Ježíšova narození. Když jsme před pár dny slavili Ježíšovo narození, tak jsme si připomínali, že byly naplněny přísliby, byly naplněny předpovědi, byla naplněna touha dějin vyvoleného židovského národa.

Dnes nás evangelium vede dál. Dnes vidíme přicházet z velké dálky mudrce z pohanských národů, aby se i oni poklonili Dítěti. To je připomínka, že příchod Mesiáše se netýká jen osudu jednoho vyvoleného židovského národa, ale že se týká všech národů, všech lidí a celých dějin.

A to ještě zdaleka není všechno. Ono znamení na nebi, hvězda, která ukazuje cestu, naznačuje, že tato událost se týká i vesmíru a celého stvoření. I celý vesmír je prostředím, kterého se týká Boží spása.

Dnešní slavnost nás tedy znovu vede k pohledu na Betlém. Nejen na ten historický, ale i na ty naše Betlémy doma a v našich kostelech. Různá ta znázornění vánočních událostí obsahují jednu klíčovou pravdu: V Betlémě najdeme malý vzorek celého stvoření, jakýsi „ekosystém v kostce“. Jsou tam téměř všechny sféry, které v přírodě známe: Je tam vesmír zastoupený hvězdou a nebeskými tělesy. Je tam neživá příroda (různé skály či kameny), je tam rostlinná sféra stromů, květin, mechů, je tam i bohatý vzorek živočichů – od ptáčků a oveček až k exotickým tvorům, jako je slon či velbloud. A pak je tam mnoho lidských postaviček: lidé prostí i vznešení, bohatí i chudí, malí i velcí, lidé různých barev pleti, různých jazyků a národů. Prostě vzorek světa. Pohled na Betlém bychom mohli nazvat akordem souznění, kde všechno nalézá jeden směr a ten tíhne ke Svaté Rodině a k Dítěti, které je Bůh. Klanění se tomuto Bohu je cílovým, výsledným úkonem, který jakoby zpečetil tento souzvuk, tuto harmonii. Dnes se často objevuje pojem „globalizace“ a my víme kolik nebezpečí a rizik obsahuje toto slovo. Pohled na Betlém prostým způsobem, který může pochopit každé dítě, ukazuje, kde je silové pole pokoje pro náš svět, kde dýchá jednota a radost celého tvorstva. Tak to cítila i mnohá pokolení našich předků.

Ano, Betlém je scénou velkého souznění, obrázkem světa, jak by mohl vypadat, kdyby se Bůh stal středem a cílem lidského snažení. Děti určitě znají pokus z fyziky, kdy se na kus papíru rozhodí železné piliny. Leží neuspořádané, chaoticky, jak smetí k vyhození. Pokud se zespodu přiblíží magnet, to smetí utvoří krásně uspořádaný obrazec ve tvaru vějíře. To nejsou kouzla. To je fyzikální zákon. A tak je zákon i pro nás: Buď se můžeme stát něčím nádherným, nebo hromadou trosek a smetí. Ježíš je ten magnet, pól přitažlivosti, který je schopen chaos proměnit v nádherný řád. Ve světě, v přírodě, v národě i v duši každého člověka. Jenom se k němu nasměrovat, jenom se k němu přiblížit. Vzpomeňme si i na tyto myšlenky, až budeme stát u našich Betlémů. Ať se Ježíš a jeho hodnota znovu zjeví i nám…