Slyšíme v evangeliu, jak Alžběta chválí Marii jako hrdinku víry. Jako tu, která měla odvahu přijmout to, co pro ni připravil Bůh. Proto se Maria stala darem i pro nás. Protože měla odvahu spojit svoji vůli s vůlí Boží, tak i ona se pro nás stala darem a dala nám Krista. Bez toho by to nebylo. Kdyby Maria neměla odvahu přijmout to, co pro ni připravil Bůh, nestala by se pro nás darem, nedala by nám Krista.

Budeme dnes uvažovat nad třemi prvky: Bůh na Marii myslel od věčnosti. Bůh si Marii připravil. A ona jeho plán nezhatila.

Bůh na Marii myslel od věčnosti: Už po pádu první lidí Bůh říká hadovi: „Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím.“ Dokonce ještě dřív Bůh na Marii myslel. Už od věčnosti. Krásně to vyjadřuje ve verších Václav Renč. Vychutnejme si je:

Král Hospodin, jenž dozajista
plní své sliby, už se chystá
vyslyšet přání odvěká.
A – jakož věděl od počátku –
Syn Boží bude mít i matku.
Bůh narodí se z člověka!

Kdo bude však ta vyvolená,
ta vznešená a slavná žena,
jež lidský život králi dá?
Pán o ní ví, Pán obezřelý.
A ukrývá ji před anděly
jak poklad, který nevydá.

Už dávno, před stvořením ráje,
hvězdy a květy předvídaje,
měl oči zahleděny k ní.
Jak píseň na mysli mu tkvěla,
jak píseň, která nemá těla
a jenom zní, jen srdcem zní.

Už od věčnosti Bůh na Marii myslel. A připravil si ji. Jak jsme si připomínali o svátku 8. prosince, uchránil ji nejenom dědičného hříchu, ale i všech hříchů osobních. Ona se v těhotenství měla stát živým chrámem Ježíšovým. Bůh si ji připravil, aby byla důstojným chrámem.

A ona jeho plán nezhatila. Ona měla odvahu přijmout to, co Bůh pro ni připravil. Ona měla odvahu říct ANO. Přijmout Božího Syna a dát ho nám. Mohla klidně říct NE, ale to by byla strašná škoda.

A my tyto myšlenky můžeme promítnout do svých životů:

I na nás Bůh myslel od věčnosti. I o nás platí slova z knihy proroka Jeremiáše: „Dříve, než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě.

I nás si Bůh připravoval: Křtem, křesťanskou výchovou, svátostmi, různými zásahy do našich životů. I s námi má Bůh plány. Ať už obecně – ty plány, které nám sděluje skrze Desatero, skrze evangelium, skrze celou Bibli, skrze církev, skrze naše svědomí. Ale má s námi i ty konkrétní jedinečné plány, plány pro naši osobní životní cestu. Jde o to ty plány nezhatit. Každý zhacený Boží plán v lidském životě – to je škoda. Něco někde chybí. Často i něco podstatného.

Jak ty plány poznat? Malé odbočení k Alžbětě. Evangelium říká, že Maria přijde k ní, pozdraví ji a aniž by něco říkala, tak Alžběta je naplněna Duchem svatým. Duch svatý jí dává poznat, koho Maria nese ve svém životě. A Alžběta reaguje. To Alžběta neměla ze sebe, to neměla z drbů. To neměla od kámošek. To neměla od koho mít! Ona byla otevřená Bohu a to jí sdělil Boží Duch. I dneska člověk leccos pozná (i ty Boží plány), když neuzavírá srdce, když je otevřený Bohu. Bůh mu ty svoje plány dá poznat. V jeho nitru.

Tak to je krásné poselství 4. neděle adventní: Alžběta velebí Marii jako hrdinku víry. Jako tu, které měla odvahu přijmout jedinečný plán, který Bůh s ní měl. Bůh na Marii myslel od věčnosti. Bůh si Marii připravil. A ona jeho plány nezhatila. Bůh i na nás myslel od věčnosti. Bůh si nás připravoval. Bůh má i s námi jedinečné plány. Jde o to mít otevřené srdce. Poznat ty Boží plány. A nezahatit je. Protože každý zhacený Boží plán v lidském životě – to je škoda. Někde něco chybí. Často i něco podstatného.