Novým adventem začal nový liturgický rok a my si během něj skoro o všech nedělích budeme k četbě evangelia otevírat evangelium sv. Lukáše. Tak myslím, že bude dobře dnes říct si jakýsi úvod do tohoto evangelia.

Nejprve k osobě svatého Lukáše: Byl to Ježíšův současník, byl lékařem, byl to spolupracovník a věrný průvodce sv. Pavla na jeho apoštolských cestách. Jak vymírali přímí svědkové Ježíšových slov a skutků, bylo potřeba Ježíšova slova a jeho skutky zaznamenat pro další generace. Jedním z těch, kdo tak učinili, byl právě sv. Lukáš. Je autorem nejen třetího evangelia, ale také kroniky prvních let života církve – Skutků apoštolů.

Lukášovo evangelium bylo původně adresováno právě církevním obcím, které založil svatý Pavel. Je pojato historicky. Sv. Lukášovi moc záleželo na tom, aby všem bylo jasné, že se nejedná o nějaké báje a pověsti. Proto evangelium zasadil do historického rámce. Slyšeli jsme to i dnes: „V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes údělným knížetem v Galileji, jeho bratr Filip údělným knížetem v Itureji a v Trachonitidě, Lysaniáš údělným knížetem v Abiléně, za velekněží Annáše a Kaifáše, uslyšel na poušti Boží slovo Jan, syn Zachariášův“. To všecko byly věci kontrolovatelné současníky. Sv. Lukáš ukazuje, že nestaví na bájích, ale na faktech.

Z jeho evangelia je možno vytušit, jakou důležitost kladl roli Panny Marie a také Božímu milosrdenství. Svatý Lukáš má ze všech evangelistů nejvíc zmínek o Panně Marii a právě on také zachycuje ta snad nejkrásnější podobenství o ztracené ovečce (které je třeba i u Matouše), ale i o ztracené minci, o marnotratném synu.

Co bychom si z tohoto krátkého úvodu do Lukášova evangelia mohli odnést pro svůj život? Možná 4 impulsy:

Svatý Lukáš byl lékař. Není pravda to, co nás kdysi učili za komunistů, že víra je jen pro hlupáčky, kteří si neumí vysvětlit bouřku. Naše víra je i vírou „velkých hlav“. Nejen velkých vědců minulosti, ale také „velkých hlav“ přítomnosti. Naše víra je i dnes vírou lékařů, učitelů, inženýrů, vědců, astronomů. Není za co se stydět. My to víme a Bůh to jednou zjeví všem.

Druhým impulsem pro nás mohou být právě ty zmiňované 2 pilíře: Maria a život, který čerpá z Božího milosrdenství. Jestli na těchto dvou pilířích postavíme svůj život, nezbloudíme.

Třetím impulsem může být fakt, že sv. Lukáš byl spolupracovníkem sv. Pavla i v tom, že pečoval o jeho zdraví. Byl Pavlovým osobním lékařem. To, co uměl, nabídl do služby církvi. Každý z nás něco umí. Někdo má bystrou hlavu, jiný šikovné ruce, někdo umí hrát na nějaký hudební nástroj či zpívat, jiný umí něco opravit, další se vyzná ve stavařině, jiný v ekonomice, další to umí s dětmi, jiný se rád modlí. Každý má co nabídnout církvi. A kéž opravdu chce nabídnout.

A poslední impuls: Sv. Pavel v jednom ze svých listů píše: „Démas mě opustil, zamiloval si tento svět. … Jediný Lukáš je tu se mnou.“ Lukášova věrnost. I dnes jsou spolupracovníci ve farnostech, kteří opouštějí své místo. Když už třeba ve službě zestárli nebo onemocněli, je to jistě pochopitelné. Ale kolik je i dnes těch, kteří svoje místo opustili, protože si zamilovali svět. A to je škoda.

Tak ptejme se, který z těch impulsů se nejvíc dotýká našeho srdce, a ten si odnesme, ten žijme…