Vyprávěl jeden člověk, jak kdysi jako dítě byl veden k tomu, aby se v malém vesnickém kostelíku při sbírce nedíval na to, kolik kdo dává. Že je to neslušné.

Možná to první, co nás zarazí, je hned začátek dnešního evangelia: Ježíš se posadil proti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Proč to dělal? To opravdu nemuselo být příjemné! I když na druhou stranu těm bohatým to i docela příjemné mohlo být. Mohli se ukázat.

Nejspíš to bylo tak, že Ježíš tam prostě seděl a díval se a viděl to, co my nevidíme. Viděl, kolik lidé dávají, ale viděl i kolik jim zbývá a viděl, s jakým úmyslem dávají… A asi to nebyla moc hezká podívaná. Až stereotyp tohoto zvláštního divadla prolomí ta chudá vdova a vhodí dvě drobné mince v hodnotě skoro nic, které jsou vším, co má. Učedníci si toho zjevně nevšimli. Ježíš je musel zavolat a musel jim říct, že jeho kritéria jsou jiná, než kritéria světa. Že není nejdůležitější, kolik kdo dal, ale kolik komu zůstalo. Ti boháči dávali z přebytku. Mnoho dali a mnoho jim zůstalo. Ale ta vdova dala z podstaty, dala z nedostatku.

To je možné promítnout do tolika rovin… Je rozdíl, jestli milionář dá 50 tisíc nebo jestli babička, která taktak vyjde s důchodem, dá pět korun. Je to rozdíl, když vám někdo dá dva měsíce po Vánocích balík cukroví, protože to doma už ani kury nežerou nebo když se s vámi dítě rozdělí o poslední bonbón, který má v sáčku. Je to rozdíl, když někdo si zařídí všechno, co potřebuje, a potom s vámi stráví celý večer, nebo když někdo fakt nemá čas, je ve stresu, ve shonu a věnuje vám pět minut. Je to rozdíl, když někdo je v důchodu a denně chodí do kostela nebo když maminka pěti dětí kromě těch nedělních bohoslužeb jednou za měsíc přijde s dětmi i ve všední den. Ježíš v tom nejširším smyslu slova hodnotu daru neměří tím, kolik kdo dal, ale kolik komu zůstalo.

A nejen hodnotu daru. Ale vůbec ten způsob, kterým my hodnotíme, ten může být na hony vzdálen Božímu pohledu. Kolik lidí má kritéria, která Boha vůbec nezajímají. A naopak: Kolika lidem to, co je podstatné, tak často uniká!

Když svého času jeden člověk hodnotil tu aféru, která dneska spíše už doznívá, tak řekl: „Že vzal úplatek, to je pochopitelné. Ale těch sedm – to je moc!“ A kolik by bylo tak akorát?! Kdyby vzal sedm korun, tak je to špatně! Úplatky se prostě neberou! Jistěže je rozdíl, jestli někdo ukradne nebo zpronevěří nebo šidí v řádu milionů nebo v řádu korun. Ale krádež vždycky zůstane krádeží a podvod vždycky zůstane podvodem a zpronevěra vždycky zůstane zpronevěrou.

Tak bude moc dobře prosit dnes Ježíše o ten jeho pohled pro náš život. Jednak aby nám v pravdě ukázal různá ta případná naše pokřivená zrcadla i to, jak nás ve skutečnosti vidí on. A jednak aby nám otvíral širší obzory, abychom v různých těch názorech a proudech doby se uměli dobře zorientovat a jako Ježíš uměli vidět i to, co tolik lidí nevidí.

Tak o to prosme a tu otázku, ve které vůbec nejde jenom o peníze, ale o dary v nejširším smyslu slova: „Kolik dávám a kolik mi zůstává?“ si z dnešní mše svaté odnesme…